Zlatá stezka

Zlatá stezka - Prachatice

Sůl je dnes zcela běžným produktem, který lze levně koupit v jakémkoliv obchodě s potravinami. Dříve však patřila k cenným artiklům a ve známé pohádce ji Jan Werich považuje dokonce za cennější než zlato; tedy až ve chvíli, kdy jí byl nedostatek. Ve středověku se do Čech přivážela ze Solnohradska po tzv. Zlaté stezce, která patřila k nejvýznamnějším cestám střední Evropy a končila ve třech městech – v Prachaticích, Vimperku a Kašperských Horách. Přízvisko Zlatá, užívané pro stezku od 16. století, symbolizuje bohatství a tučné zisky plynoucí ze zdejšího obchodu.
Karavany putovaly po Šumavě více než 700 let, písemně je stezka doložena již na počátku 11. století. Původně vedla do Prachatic, poté vznikla vimperská větev a v polovině 14. století založil Karel IV. větev kašperskou. Archeologické nálezy naznačují, že jakési spojení přes šumavské hvozdy existovalo už v pravěku. Doba vzniku stezky se odhaduje na období 1200 až 700 let př. n. l., kdy snad její trasa přibližně kopírovala pozdější prachatickou větev. Roku 1010 římský král Jindřich II. daroval mýtné poplatky na bavorské straně stezky ženskému klášteru Niedernburg v Pasově a český král Vratislav II. podobně přidělil právo vybírat poplatky pražské vyšehradské kapitule. Zlatá stezka původně vedla z Pasova do dnešních Starých Prachatic, ale její systém se neustále rozšiřoval. K ochraně putujících karavan byla postavena řada opevněných sídel; na české straně to byly hrady a hrádky Stožec, Kunžvart, Hus, Vitějovice a Kašperk, na pasovské straně Kalkenstein a Wolfstein.
Hlavním obchodním artiklem na stezce byla nesporně sůl, která se ve středověku používala nejen při přípravě pokrmů, ale i jako konzervační prostředek. Ze solných ložisek ve východoalpské oblasti se sůl přepravovala po řekách do Pasova a odtud na hřbetech koní po Zlaté stezce do Čech. Kromě soli k nám putovaly různé druhy drahých látek, zbraně, jižní ovoce, koření a víno, a zpět na jih se dopravovalo hlavně vlna, kůže, pivo, obilí, slad, chmel, med a další potraviny. Vítaným zbožím byla i prachatická pálenka. Zboží na stezce přenášeli tzv. soumaři (německy Säumer), většinou sedláci, kteří přepravovali zboží za pomoci koní buď ve vlastní režii nebo za odměnu ve službách obchodníků. Denně ušli 25 až 30 km a nocovali na místech, kde později vznikly některé šumavské vesnice. Sůl se vozila v asi padesátilitrových nádobách zvaných prostice a koně mohli nést až 150 kg nákladu. Pochody se konaly za každého počasí, sůl ovšem nesměla zvlhnout. Pro větší bezpečnost se soumaři sdružovali do karavan a v případě velkého nebo cenného nákladu si najímali ozbrojený doprovod. Nebezpečí na stezce číhalo v podobě dravé zvěře a hlavně lapků. Loupežnými přepady karavan z jiných měst mezi sebou soutěžila i jednotlivá města ležící při stezce. Těžké časy panovaly po skončení husitských válek, kdy se rytíř Habart Lopata z Hrádku zmocnil hradu Hus a odtud přepadal kupecké karavany. Města se nakonec musela spojit a jejich vojsko roku 1441 Hus dobylo a vypálilo. Jiný případ je uveden v městské knize Prachatic, podle níž na počátku 15. století lapkovské bratrstvo Václava Hrona okradlo karavanu salcburského kupce Kunrada o pepř, šafrán, zázvor, další zboží a 14 koní. Řada soumarů se také pokoušela obcházet mýtní stanice a putovali po zakázaných stezkách, které Prachatičtí hlídali a provinilcům zabavovali náklad i koně. Největší rozkvět Zlaté stezky nastal v 16. století, kdy její českou část spravovali Rožmberkové. Prachaticemi v té době procházelo týdně až 1200 koní a soumarů a ročně se do města přivezlo více než 3 miliony litrů soli.
Pohyb a obchod na Zlaté stezce, zpočátku zcela živelný, postupně získával svá pravidla. První soumarský řád vydal roku 1538 pasovský vévoda Arnošt a podle něj směl každý soumar cestu Pasov – Prachatice vykonat jen jednou týdně. Svobodným mužům byl obchod na stezce zakázán, aby nekonkurovali potřebnějším sedlákům s rodinami. Houstnoucí provoz omezilo roku 1556 další ustanovení, kterým se soumarům zakazovalo vlastnit více než čtyři koně. Měšťané v cílových městech se dělili podle toho, kolik směli týdně odebrat prostic. Když karavana dorazila do cíle, přišel náklad zkontrolovat solný písař. Kontroloval kvalitu soli a soumarům ukazoval, kam ji mají složit.
Prachatice se díky Zlaté stezce domohly postavení jednoho z nejvýznamnějších českých měst. Úpadek nastal po třicetileté válce, kdy Habsburkové prosadili monopol své soli dovážené z Lince do Českých Budějovic. V průběhu 18. století provoz na stezce zcela vyhasl. Kvetoucí a bohaté Prachatice se proměnily v bezvýznamné pohraniční maloměsto. Slavná minulost se každoročně v Prachaticích připomíná při letních Slavnostech Zlaté stezky. Do města přichází soumarská karavana, kterou tradičním způsobem vítají zástupci města prachatickou pálenkou, konají se tu velké trhy a řada kulturních akcí. Jednou za několik let procházejí členové soumarského spolku z barorského Grainetu a jejich čeští přátelé celou trasu z Pasova až do Prachatic a Vimperka. V terénu se dodnes zachovaly stopy po stezce v podobě systémů úvozových cest, které vyšlapaly nohy tisíců soumarů. Za zmínku stojí úsek vylámaný ve skále u Vimperka dlouhý 30 a široký 7 m. Dochovaly se i pozůstatky brodů, například na Arnoštském potoce, který se v těchto místech překračuje i dnes. Kousek od něj lze navíc nalézt tzv. sejpy, stopy po činnosti zlatokopů. V těchto místech se potkávalo zlato bílé, sůl, se zlatem skutečným. Po stopách soumarů se můžete vydat i vy, po její trase z Prachatic a Vimperka vedou naučné stezky. Zajímavá je také návštěva muzeí, kde se můžete dozvědět podrobnější informace z historie Zlaté stezky. Expozice najdete v Prachaticích či ve Volarech, v informačním centru ve Vimperku a také na hradě Kašperk.

Praktické informace
Prachatické muzeum
Velké náměstí 13
383 01 Prachatice
tel.:               388 311 419       
fax: 388 316 652
e-mail: muzeum@a-contact.cz
www.prachatice.cz/muzeum/cz


Návštěvní doba
duben – červen a září – prosinec: po zavřeno, út – pá 9.00 – 16.00, so – ne 10.00 – 16.00 hod.
červenec – srpen: út – ne 9.00 – 17.00 hod.

Volarské muzeum
Česká 71
384 51 Volary
tel.:               388 333 359       
www.mestovolary.cz

Návštěvní doba
květen – září: po zavřeno, út – ne 10.00 – 17.00 hod., od 12.00 do 12.30 je polední přestávka.

Minimuzeum Zlaté stezky
nám. Svobody 8
(pod městským informačním centrem)
Vimperk
tel.:               388 411 894       

Návštěvní doba
po – pá: 9.00 – 16.00 hod.

Prachatice
Dominantou Velkého náměstí je renesanční stará radnice z let 1570 až 1571, jejíž fasádu zdobí obrazy s biblickými tématy vytvořené technikou chiaroscuro, tj. proškrabáváním v tmavé horní vrstvě omítky do světlé podkladové vrstvy. Pozornost poutá i renesanční Knížecí dům, na jehož západní straně si můžete prohlédnout sgrafita s biblickými, loveckými a alegorickými výjevy z roku 1573. Zajímavý je i bohatě vyzdobený Rumpálův dům s obrazem znázorňujícím bitvu antických vojáků.  Ve středu náměstí stojí kamenná kašna se sochou Spravedlnosti pocházející z roku 1583. V tzv. Bozkovském domě s rožmberským jezdcem na fasádě se v současné domě nachází Kulturní centrum O. H. Hajeka s expozicí moderního umění. Jedním z nejkrásnějších domů ve městě je Sitrův dům, v němž je umístěno Prachatické muzeum. V Poštovní ulici se nachází Muzeum krajky a v Husově ulici pěkný, sgrafity zdobený Husův dům. V blízkosti náměstí stojí původně gotický kostel sv. Jakuba v podobě z 19. století, kdy jeho věž získala vzhled minaretu. Město dodnes obepínají středověké hradby s Píseckou bránou a baštou Helvít. Za pozornost stojí největší sluneční hodiny ve střední Evropě nacházející se v předpolí Písecké brány.

 

Zajímavá místa v okolí

Drslavice
Dominantou obce je původně pozdně gotická tvrz, viz kapitola Drslavická tvrz.

Husinec
Z centra Prachatic vede severním směrem červená značka k vodní nádrži Husinec, sloužící jako zdroj pitné vody, a dále do stejnojmenné obce, v níž se narodil Mistr Jan Hus. V jeho rodném domě je umístěna expozice Památníku Mistra Jana Husa připomínající jeho život a dílo. Domek je spolu s pomníkem od K. Lidického vyhlášen za národní kulturní památku. Husinecká radnice pochází ze 16. století a později byla několikrát upravována, původně gotický kostel Povýšení sv. Kříže získal svou podobu v 19. století.

Vítějovice
Obec je známá jako místo setkání pěti armád na konci 2. světové války, což připomíná pomník stojící severně od obce. Dominantní stavbou je kostel sv. Markéty založený roku 1743. Prohlédnout si zde můžete také několik staveb lidové architektury, např. špýcharový dům, statek s renesanční sýpkou a střílnovými okénky a barokní Bürgrův mlýn. Jihozápadně od obce bylo na návrší V kluzí odkryto 12 pohřebních slovanských mohyl z 8. až 9. století. Na nedalekém vrchu Osule stojí pozůstatky stejnojmenného hradu pocházejícího ze 14. století. 

Libín
Jižním směrem stoupá z Prachatic červená značka na vrchol Libín, který je nejvyšším bodem zalesněného hřbetu. Na jeho vrcholu stojí 27 m vysoká rozhledna z roku 1883 s kruhovým rozhledem.

Libínské sedlo
Přes obec, dříve nazývanou Fefry, procházela Zlatá stezka. Pozdně gotický kostel sv. Anny získal roku 1732 barokní vzhled.

Záblatí
Městečko, jehož obyvatelé se dříve živili mimo jiné rýžováním zlata. Hodnotnou místní památkou je původně gotický kostel sv. Jana Křtitele ze 14. století, k němuž v letech 1729 až 1733 přibyla kaple sv. Jana Nepomuckého. Jeho síňové dvoulodí je sklenuto síťovou klenbou, interiér zdobí pozdně gotické nástěnné malby.

Model karavany soumarů v expozici Prachatického muzea. 
01_03_01
 


















Slavnosti Zlaté stezky.
01_03_02