Vydra

Vydra - Antýgl, Čeňkova Pila

Pokud někdy zavítáte do střední části Šumavy, neměli byste si nechat ujít procházku podél řeky Vydry. Vzniká u Modravy soutokem tří potoků a její balvanité řečiště s četnými peřejemi je pokládáno za jedno z nejkrásnějších míst těchto hor. Údolí Vydry, kterým vede červená turistická značka, je mezi osadami Antýgl a Čeňkova pila chráněno jako přírodní rezervace Povydří. Díky stejnojmenné naučné stezce se tu můžete seznámit s pozoruhodnými přírodními úkazy a najdete i místa svázaná s dávnou historií oblasti. Podle svých dalších plánů si můžete vybrat, z kterého konce se na naučnou stezku vydáte – do Antýglu i Čeňkovy Pily jezdí autobus a v obou osadách je možné zaparkovat automobil. Osada Antýgl vznikla jako královácký dvorec, prvně zmiňovaný na přelomu 15. a 16. století. Obývali jej králováci, tedy osadníci, kteří zde od 12. století hlídali hranice království a současně i zlaté doly. Jejich pojmenování pochází od privilegia, podle něhož byli podřízeni přímo králi. Měli i další práva, například lovit v okolních lesích, kácet dřevo nebo vařit pivo. Dodnes zachovalá usedlost v podobě pocházející z 18. století je pěkným příkladem typické šumavské architektury. Od roku 1523 tu působila sklárna, která zanikla až v 19. století. Vyrábělo se tu duté sklo a tzv. páteříky, korálky na výrobu růženců. Patřily mezi oblíbený obchodní artikl a prostřednictvím norimberských obchodníků odtud putovaly třeba až do Španělska. Jedna zakázka činila až milión kusů páteříků; z Antýglu je odvážely formanské vozy, na nichž bylo naloženo třeba pět sudů; do každého se vešlo asi 200 000 korálků. Díky sklárně získala osada své jméno, které je odvozeno od německého výrazu ein Tiegel, jak se říkalo huti s jednou tavicí pánví. Od bývalého dvorce se vydáte k mostu přes Vydru a dál po červené značce podél řeky. Roku 1870 zde byla vybudována svážná cesta, po níž se dopravovalo dřevo vytěžené po velké lesní kalamitě. Dnes tu najdete asfaltovou silničku, po které se sem snadno dostanou i handicapovaní návštěvníci nebo rodiny s dětskými kočárky. Cyklistům je vjezd zakázán. Už z mostu uvidíte mohutné balvany, které jsou pro řečiště Vydry typické. Řeka je v těchto místech divoká, neboť mezi Modravou a Čeňkovou pilou je rozdíl asi 370 výškových metrů. Přibližně po dvou kilometrech chůze, během níž minete řadu odpočinkových míst s výhledy na malé vodopády a peřeje se zlatavou vodou, dojdete k rozcestí, kde vlevo odbočuje žlutá značka. Je to jediné místo na trase umožňující přechod řeky po lávce. Na druhém břehu stávala až do roku 2002 Hálkova chata, kterou kolem roku 1930 vybudoval Václav Paukner, hostinský a kameník. Na rozdíl od většiny šumavských chat nebyla postavena ze dřeva, ale z kamene, a až do konce druhé světové války nesla jméno svého zakladatele. Za rozcestím silnička vystoupá trochu výš nad řečiště a na protějším břehu můžete spatřit viklan Mnich. Zanedlouho v řečišti uvidíte tzv. obří hrnce, prohlubně v balvanech, které zde v průběhu věků vymlela proudící voda. Prohlubně vznikají za vyššího stavu vody, kdy se vytvářejí vodní víry a unášené kamínky nebo písek neustále narážejí na žulové podloží. Odtud je to již jen kousek k Turnerově chatě, stylové roubence, která se od roku 1934 zachovala v původní podobě. Najdete tu příležitost k odpočinku, občerstvení a pokud se vám u Vydry zalíbilo a máte času nazbyt, můžete se zde i ubytovat. U Turnerovy chaty odbočuje žlutá značka, která stoupá proti proudu Zhůřského potoka k pozůstatkům bývalé sklářské hutě Hluboká a dál k osadě Zhůří. Červená značka sleduje stále tok Vydry a zanedlouho vás dovede k dalšímu zastavení naučné stezky, věnovanému zdejším kamenným mořím. Ta vznikala v době ledové, kdy voda vyplňující dutiny trhala skály na jednotlivé balvany, které se rozkutálely po svahu a vytvořily jednolitou plochu. V těchto místech již řeka nemá takový spád a silnička se od ní místy vzdaluje, takže k vyhlídce na proudící vodu vás dovede dřevěný chodníček. Nakonec mezi stromy zahlédnete budovy elektrárny v Čeňkově Pile, což znamená, že jste téměř u konce svého výletu. Poznávání zdejších zajímavostí ale zdaleka nekončí, i tato osada se může pochlubit dlouhou historií. Přibližně v polovině 19. století tu pan Čeněk Bubeníček postavil velkou pilu, na níž se zpracovávalo především dřevo z lesních kalamit, dopravované sem po nedalekém Vchynicko-tetovském plavebním kanálu. Hostem pražského obchodníka byl roku 1867 i hudební skladatel Bedřich Smetana, kterého zdejší příroda údajně inspirovala ke složení symfonické básně Vltava; vždyť okolní krajina přírodními krásami doslova oplývá a vody Vydry se nakonec přes Otavu do naší národní řeky opravdu dostanou. Jako poděkování za inspirující pobyt tu skladatel také zasadil smrk, který si můžete prohlédnout spolu s borovicí douglaskou. Roku 1908 byla pila zmodernizována a opatřena třemi vodními koly. Dvě z nich poháněla dva druhy katrů a třetí sloužilo k pohonu dřevoobráběcích strojů. O čtyři roky později však došlo k přestavbě pily na vodní elektrárnu, která zásobovala elektřinou město Kašperské Hory. Využívala původní náhon Bubeníčkovy pily, doplněný o dřevěný přivaděč na kamenných pilířích. Vybudování elektrárny bylo tehdy odvážným technickým činem, vždyť energetika se u nás teprve začínala rozvíjet. Na tehdejší dobu měla elektrárna špičkové vybavení a dnes je jako technická památka přístupná veřejnosti. Její původní horizontální francisova turbína firmy Voith, umístěná ve zděné kašně s věžičkou, je dosud funkční. Roku 1937 vznikla v blízkosti soutoku Vydry a Křemelné další elektrárna jménem Vydra, využívající vodní síly Vchynicko-tetovského kanálu. Ta je rovněž technickou památkou a uvnitř najdete expozici věnovanou historii hydroenergetiky na Šumavě. Za povšimnutí stojí model zmíněného plavebního kanálu, který je sám o sobě unikátním technickým dílem. Zpět do Antýglu se můžete vydat buď stejnou cestou nebo, pokud vám zbude více času, delší cestou přes osadu Srní. Pokud se nemusíte vracet ke svému vozu na parkovišti v Antýglu, nabízí se pokračování výletu dál podél Otavy, která tu vzniká soutokem Vydry a Křemelné. Příjemnou procházkou je možné dojít až do Rejštejna a odtud pokračovat třeba do Kašperských Hor.

Praktické informace

Městské kulturní a informační středisko
Náměstí 1 341 92 Kašperské Hory tel.: 376 503 411 fax: 376 582 582 e-mail: informace@kasphory.cz www.sumava.net

Hotel Vydra
EnergoSlužby s. r. o. Srní 44 tel.: 378 002 473 fax: 378 002 093 e-mail: vydra@zce.cz www.energotour.cz

Přístup
Čeňkova Pila i Antýgl jsou přístupné odbočkou ze silnice č. 169 (Sušice–Rejštejn–Kvilda). Obě lokality a jejich okolí najdete na mapě KČT č. 65 Šumava-Povydří a Národní park Bavorský les.

Zajímavá místa v okolí

Srní
Rekreační obec vznikla na počátku 18. století jako dřevařská osada. Na místě původního dřevěného kostelíka byl v letech 1804–1805 postaven současný kostel Nejsvětější Trojice. Na návětrné straně má šindelovou střechu. Za zhlédnutí stojí i Klostermannova chalupa (čp. 47) a šindelem krytá rozložitá chalupa čp. 46 pocházející z přelomu 18. a 19. století.

Rejštejn
Název obce souvisí s rýžováním zlata a je odvozen od německého označení Reichenstein čili „Bohatý kámen“. Roku 1584 byla zdejší osada povýšena na královské horní město, v 17. století však nastal úpadek těžby, kterou později nahradila sklářská výroba. Na náměstí si můžete prohlédnout rýžovní kámen s miskovitými prohlubněmi, který ve středověku sloužil k roztírání zlatonosného písku, a kašnu pocházející z roku 1890. Socha sv. Jana Nepomuckého byla vytvořena roku 1883. Dominantní památkou je kostel sv. Bartoloměje, založený v 16. století a koncem 18. století barokně upravený. V místní části Klášterský Mlýn stojí secesní vila od slavného architekta Leopolda Bauera, která vznikla roku 1904 pro majitele skláren Maxe Spauna. Jeho rodině patřila i nedaleká větší novobarokní vila. Na kopci severovýchodně od obce se nachází poutní kaple Panny Marie Pomocné z roku 1936.

Horská Kvilda
Místo bylo osídleno již ve 14. století v souvislosti s obchodní stezkou spojující Sušici a Pasov. Její obyvatelé se živili hlavně těžbou dřeva a rašeliny a později sklářstvím. Dnes je Horská Kvilda vzhledem ke své poloze uprostřed Národního parku Šumava známá především jako středisko letní i zimní turistiky.

Filipova Huť
Nejvýše položená šumavská osada byla založena roku 1785 jako sklářská osada při obchodní stezce spojující Kašperské Hory a Pasov. Němečtí plavci dříví zde postavili sklářskou huť s jednou pecí, která nesla jméno hraběte Filipa Kinského, tehdejšího majitele panství. Kníže Schwarzenberg později huť zrušil a do osady přivedl nové usedlíky, kteří těžili v okolních lesích dřevo. Největšího rozmachu dosáhla Filipova Huť koncem 19. století, kdy zde žilo přes 1 500 obyvatel. Dnes zde stojí několik rozptýlených stavení, z nichž nejzajímavější jsou chalupy čp. 2 a 16.

Modrava
Obec vznikla přibližně na přelomu 16. a 17. století jako rybářská osada při Modravském potoce; později se zde usazovali i lovci. Dominantou obce je Klostermannova chata (čp. 4), která vznikla roku 1924 podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse. Původní Bienertova pila (čp. 50) byla přestavěna na rekreační objekt.

Vchynicko-tetovský kanál
Řeku Vydru a říčku Křemelnou spojuje plavební kanál, který nechal vybudovat kníže Schwarzenberg poté, co se rozhodl těžit dřevo v lesích prášilského panství. Kanál vznikl pro překonání nesplavného úseku Vydry pod Antýglem; v letech 1799–1801 jej postavil inženýr Josef Rosenauer. Celková délka kanálu je 14,4 km, výškový rozdíl 190 m a částečně vyzděné koryto kanálu je až 5 m široké. Plavilo se v něm metrové dříví a k tomuto účelu byl využíván ještě na počátku 20. století. Na několika místech se dochovaly původní klenuté kamenné mosty a roku 2000 byl obnoven dřevěný hradlový most, replika původního mostu zničeného v padesátých letech 20. století. Podél kanálu vede stezka pro pěší a cyklisty. 

Bývalý královácký dvorec v Antýglu. 
02_35_01
 Obří hrnce v řečišti Vydry.
 02_35_02