Úzkokolejka

Úzkokolejka - Jindřichův Hradec

Půvabnou jihočeskou krajinou se kolem zrcadel rybníků a mezi zelenými pastvinami kroutí pás úzkých kolejí, které v trávě snadno přehlédnete. Nehledají přímou cestu, to aby mohly poskytnout poutníkovi ten správný požitek z jízdy. Představte si, že kráčíte podél kolejnic se značkami dávno zaniklých železáren a najednou k vám vítr přináší pískání vlaku, jak vystřiženého z prázdnin u vaší babičky! Z lesa vyjíždí parní mašina, spíš hračka než stroj, a za ní řada dřevěných vagonků plných výletníků a s houfem dětí na zadní plošině. A za chvíli i vy sedíte nahoře, nohy na schůdkách a kolem jak ve filmu defiluje krajina letní nálady… Že jsme se nechali unést fantazií daleko od reality? Chyba lávky, do časů opravdových parních lokomotiv se můžete přenést třeba díky jindřichohradecké úzkokolejce. Česká železniční síť nikdy neoplývala takovým množstvím úzkorozchodných drah, jako tomu bylo u našich sousedů v Rakousku, Německu či Polsku. Úzkokolejky totiž vždycky znamenaly technickou, provozní i ekonomickou komplikaci, zejména pokud byly součástí většího železničního podniku. Zato dnes patří pro svůj zvláštní půvab a jakousi nostalgii k vyhledávaným raritám. Nepřežilo jich ovšem mnoho. Vlak na úzkých kolejích můžete potkat mezi Třemešnou a Osoblahou ve Slezsku a pak v okolí Jindřichova Hradce, odkud vedou dvě tratě – do Obrataně a do Nové Bystřice. Všechny tři dráhy mají podle staré c. k. rakouské normy rozchod kolejí 760 mm, což je pro představu přibližně polovina rozchodu normálních kolejí, jenž dosahuje 1 435 mm. Starší z obou jindřichohradeckých tratí, 33 km dlouhá lokálka vedoucí do Nové Bystřice, byla otevřena roku 1897 jako první veřejná úzkokolejka na českém území. Devět let poté pak vyjely vlaky i na druhou, 46 km dlouhou trať z Jindřichova Hradce do Obrataně. Z úzkorozchodného jindřichohradeckého nádraží situovaného před nádražní budovou hlavní trati vedou obě společně s jihlavskou traťovou kolejí, s níž tvoří třípásovou kolejovou splítku. Tuhle neobvyklou technickou lahůdku poznáte na první pohled, mezi kolejnicemi s běžným rozchodem vede totiž na stejných pražcích ještě jedna. Pravá kolejnice slouží vlakům ČD, prostřední soupravám s užším rozchodem a levou mají obě společnou. Důvodem, proč se tady úzkokolejky stavěly, byly až o polovinu nižší náklady oproti budování normálních tratí. Jejich úkolem bylo zejména hospodářské oživení chudého kraje s minimem průmyslu. V dalším období měly kupodivu štěstí – války, dějinné zvraty, posuny hranic a přesuny obyvatelstva se jich prakticky nedotkly. Několikrát v historii však měly opravdu namále a o jejich likvidaci bylo prakticky rozhodnuto. Šestkrát se také změnil jejich vlastník a provozovatel. Záchranou z hrobníkovy lopaty byla nakonec privatizace v letech 1997–1998; od té doby se o ně stará akciová společnost Jindřichohradecké místní dráhy. Dnes patří úzkokolejka k nejvýznamnějším pamětihodnostem regionu. Představuje totiž ojedinělou symbiózu technické památky, turistické atrakce a životaschopného dopravního prostředku. Turisté a sezonní návštěvníci znají z úzkokolejek především letní historické parní vlaky, které celé prázdniny vyjíždějí do lesů České Kanady a každý týden také do Černovic u Tábora na obrataňskou trať. Voňavý kouř se nad úzkými kolejemi objeví i při „jízdách páry“ například o Velikonocích, o Dětském dni, v Den železnice, na Mikuláše či o Vánocích. Stále častěji také některá z parních lokomotiv vyjíždí na objednávku cestovních kanceláří nebo při různých firemních akcích, soukromých oslavách a svatbách. A pokud snad toužíte poznat život lokálky zblízka, můžete strávit dovolenou na některém z venkovských nádražíček bystřické tratě přeměněných na svérázné penziony. I když to tak na první pohled možná nevypadá, těžiště provozu obou lokálek leží dodnes v každodenní dopravě místních obyvatel do práce, do školy, za nákupy a za zábavou. Na trase se nacházejí zastávky vesnic, do nichž nezajíždí žádný autobus, a úzkokolejky tedy představují jejich základní spojení se světem. Ročně se jimi sveze na 350 000 cestujících, tratě však slouží i dopravě nákladní. K tomu se používají tzv. podvalníky, speciální podvozky, na které jednoduše najedou normální nákladní vagony. Za malou lokomotivou sice vypadají poněkud „humpolácky“, ale je to nejlepší způsob, jak dovézt zboží do místa určení v některé z malých staniček. Na počátku provozu tu jezdily parní lokomotivy, už od roku 1929 jim však pomáhaly moderní motorové vozy. Dnešní dieselelektrické stroje, na nichž leží veškerá tíha provozu, drží primát nejstarších motorových lokomotiv v pravidelném provozu v České republice – v letech 1954–1958 je dodalo pražské ČKD. Pomáhají jim další dva pozoruhodné kousky: malý lokotraktor pro posun byl vyroben v roce 1967 v Turčianských strojírnách ve slovenském Martině pro sokolovské povrchové doly a mohutná dieselhydraulická lokomotiva z roku 1980 zakoupená v Polsku je výrobkem rumunské lokomotivky Faur v Bukurešti. Osobní vagonky každodenního provozu pocházejí z roku 1966 a dnes už vlastně také patří k veteránům. Původní parní lokomotivy opustily úzké koleje do roku 1965, ale nebyl to konec definitivní. V roce 1992 se na trať v podobě nostalgických jízd vrátily. Obnovenou premiéru měla tehdy lokomotiva U47.001 z roku 1907, která je majetkem Národního technického muzea. Dnes se na úzkokolejkách s historickými soupravami střídají stroje U37.002 z roku 1898, což je nejstarší provozuschopná parní lokomotiva u nás, rumunská „Rešica“ U46.001, zakoupená od zlatých dolů v Transylvánii, a původem polský stroj Px48-1916 z roku 1953. Návrat páry na koleje v takovém rozsahu si vyžádal obnovu nebo opětovné zřízení dávno nepoužívaných technologických zařízení, jako například zauhlování, vodáren, vodních jeřábů a popelových jam. Je totiž rozdíl, zda parostroj vyjede na trať jednou za pár let, anebo jezdí prakticky denně. Ale abychom nepěli ódy jen na mašinky, vždyť i vagony jsou skutečnými skvosty. Tvoří totiž jedinečnou a historicky nesmírně cennou kolekci původních úzkorozchodných vozidel z počátků provozu. Pocházejí z let 1897–1908 a byly postupně získány jako totální vraky z různých kopřivami zarostlých slepých kolejí, ale také ze soukromých dvorků a zahrad, kde sloužily jako kůlny a králíkárny. Po náročných a nákladných renovacích se je podařilo vrátit na koleje, takže si teď můžete vychutnat navlas stejný pocit z cestování lokálkou, jaký byste zažili před stoletím. K tomu samozřejmě patří i starobylé lepenkové jízdenky, které už na jiné trati zaručeně nezakoupíte. Za zmínku určitě stojí ještě jedna historická událost – v roce 1900 byl prý na 22,3 km novobystřické trati uprostřed lesů vysazen z důvodu nezaplacení jízdného Jára Cimrman. O třicet let později zde na paměť této události zřídila železniční správa zastávku Kaproun a u příležitosti 100. výročí byla za účasti členů Divadla Járy Cimrmana odhalena na zastávce i pamětní deska. Dnes tu uvidíte i mistrovu sochu a další cimrmanologické artefakty. Zastávka uprostřed lesů se díky tomu dostala i do turistických průvodců a informačních materiálů. Až se tedy v létě vydáte do lesů České Kanady, nezapomeňte se alespoň jednou svézt malebnou lokálkou, jejíž rychlost určitě nepřekročí 50 km/h. A pokud zdejší krásy poznáváte na kole, nemusíte se obávat; přeprava kol je na Jindřichohradeckých místních drahách samozřejmostí. 

Jindřichův Hradec
Někdejší gotický hrad byl v 2. polovině 16. století přestavěn a rozšířen na renesanční zámek. Z řady staveb nacházejících se na několika nádvořích stojí za zmínku věž zvaná Hladomorna, vedle níž uvidíte Starý palác. Jeho ústřední síň vyzdobil roku 1338 neznámý malíř nástěnnými malbami na motivy legendy o svatém Jiří. Tento raně gotický cyklus je největším souborem maleb ve střední Evropě. Ze 13. století pochází barokní kaple sv. Ducha, v 18. století barokně upravená. V 16. století k ní přibyl Královský palác se Španělským křídlem. Tzv. Malé a Velké arkády patří k nejvýznamnějším stavbám románské renesance u nás. Zámecké interiéry jsou přístupné čtyřmi prohlídkovými okruhy a je v nich umístěno přes 10 000 uměleckých předmětů. Střed historického centra města se nachází v okolí náměstí Míru, obklopeného renesančními, barokními a klasicistními měšťanskými domy. Zajímavou stavbou je dům pánů z Hradce neboli Langrův dům (čp. 138 a 139) vyzdobený sgrafity se starozákonními výjevy. Uprostřed náměstí uvidíte 20 m vysoké sousoší Nanebevzetí Panny Marie, dílo sochaře Matouše Strachovského z let 1764–1766. Na Balbínově náměstí můžete v budově bývalého jezuitského semináře navštívit Muzeum Jindřichohradecka. Jeho nejatraktivnější expozicí jsou Krýzovy jesličky, největší mechanický betlém na světe. Nedaleko muzea stojí Nežárská brána, jediná brána, která se ve městě dochovala. Poblíž se nachází bývalá renesanční jezuitská kolej s barokním kostelem sv. Maří Magdaleny z let 1628–1632. Kostel Nanebevzetí Panny Marie severozápadně od náměstí Míru je původně gotická stavba z konce 14. století. Jeho věž vysoká 68 m je přístupná veřejnosti a poskytuje nádherný výhled na město. Zdejší Špulířská kaple je hodnotnou památkou jihočeské pozdní gotiky, stejně jako kaple sv. Mikuláše z doby před rokem 1369 v kostele sv. Jana Křtitele, který býval součástí minoritského kláštera. V Klášterské ulici najdete bývalý františkánský klášter s kostelem sv. Kateřiny, založeným koncem 15. století, později renesančně upraveným. V blízkosti Vajgarského mostu si můžete prohlédnout bývalý špitální kostel sv. Alžběty, pocházející z přelomu 14. a 15. století. Rozlehlý rybník Vajgar vznikl na místě někdejších bažin a od počátku historie města byl důležitou součástí městského opevnění. V podzámčí u Nežárky se dochovaly původní koželužské domy, v nichž se nyní nacházejí Ateliéry tapiserií Teinitzerová. 

Přístup
Jindřichův Hradec leží na silnici E551 (České Budějovice – Pelhřimov) a na železničních tratích č. 225 (Jihlava – Veselí nad Lužnicí), č. 228 (Jindřichův Hradec – Obrataň) a č. 229 (Jindřichův Hradec – Nová Bystřice). Oblast popisovanou v textu najdete na mapách KČT č. 76 Táborsko-jih a střední Lužnice, č. 77 Jihlavské vrchy a Pelhřimovsko jih a č. 78 Česká Kanada a Slavonicko. Zajímavá místa na tratích úzkokolejky 

Kunžak
Na náměstí stojí jednolodní kostel sv. Bartoloměje, postavený roku 1370 v gotickém slohu, později barokně a empírově přestavěný. Před ním uvidíte barokní kašnu z roku 1665, která je vytesaná z jediného žulového bloku. Nedaleko od náměstí spojuje břehy potoka Struha barokní most se sochou sv. Jana Nepomuckého, chráněný jako technická památka. 

Vysoký kámen
Asi 5 km jižně od Kunžaku se zdvihá vrch Vysoký kámen (738 m), dříve trojmezí hranic Čech, Moravy a Rakouska. Na jeho zarostlém vrcholu se dodnes tyčí kamenný sloup, hraniční mezník, o jehož poslání svědčí i dříve užívaný německý název vrchu Markstein. 

Klášter
Osudy obce jsou úzce svázány se vznikem zdejšího kláštera paulánů. Založil ho při kolonizaci kraje v 16. století Konrád Krajíř z Krajku, který byl v té době pánem na Landštejně. V padesátých letech 20. století byl klášter zbořen a zůstala z něj jen tzv. Červená chodba. Ta přiléhá ke kostelu Nejsvětější Trojice, postavenému roku 1682, v jehož sakristii je umístěna cenná dřevořezba Strom života, zhotovená roku 1720 neznámým autorem z jednoho kusu dřeva. Kamenice nad Lipou Přestavbou někdejšího hradu vznikl zdejší zámek, v 2. polovině 19. století klasicistně upravený. V jeho zahradě se zachovalo dosud živé torzo lípy staré 700 až 900 let. Před zámkem uvidíte pomník Františka Sadílka, zakladatele zdejšího skautingu. V centru města stojí původně gotický kostel Všech Svatých; ve vnější zdi presbytáře jsou zazděny náhrobky majitelů panství ze 16. a 17. století. O historii města se můžete dozvědět více při návštěvě Vlastivědného muzea. Při jižním okraji města se zdvíhá vrch Bradlo, na jehož vrcholu se rozkládá unikátní lesní hřbitov s kaplí sv. Máří Magdaleny z roku 1348, v 16. století přestavěnou do dnešní podoby. Pod její podlahou se nachází rodinná hrobka rodiny Geymüllerů. Cestu na Bradlo lemuje zajímavá kamenná křížová cesta z roku 1765, v letech 1991–1993 osazená obrazy Romana Brichcína. 

Jindřiš
V obci stojí barokní kamenný most se sochou sv. Jana Nepomuckého, klenoucí se přes Hamerský potok. Most má dva oblouky a pochází z 18. století; socha je z roku 1856.
Černovice
Významnou památkou je kostel Povýšení svatého Kříže, do současné podoby upravený po požáru v 1. polovině 18. století. Za kostelem stojí mariánský sloup, dílo sochaře Václava Žďárského z roku 1892. Sídlem zdejší šlechty byl od roku 1641 zámek, dnes účelově využitý. Přístupná je přilehlá obora s několika krásnými alejemi. Židovský hřbitov při cestě na vrchol Svidník byl založen roku 1730. 

Obrataň
Zdejší barokně přestavěný kostel sv. Petra a Pavla pochází z 1. poloviny 14. století. V místní části Dvořiště se nachází zajímavé Muzeum izolátorů a bleskojistek, jediné svého druhu ve střední Evropě. Soukromá sbírka více než 3 600 exponátů je veřejnosti přístupná po dohodě s majitelem. 

Nová Bystřice
Zdejší hrad byl po velkém požáru roku 1607 přestavěn na renesanční zámek a později byl raně barokně upraven. Nyní je v soukromých rukou a pro veřejnost není přístupný. V jeho sousedství stojí zbarokizovaný kostel sv. Petra a Pavla, založený v polovině 14. století. Z této doby pocházejí také nástěnné malby v jeho interiéru. Kaple sv. Barbory byla ke kostelu přistavěna v sedmdesátých letech 14. století a cennou sochařskou výzdobu vytvořil v 18. století sochař Matouš Strachovský. Na náměstí najdete sloup Nejsvětější Trojice a barokní kašnu, jižně od náměstí se dochovaly zbytky městského opevnění. Za okrajem města se při silnici do Jindřichova Hradce nachází židovský hřbitov. 

Nová Včelnice
Dominantou zdejšího náměstí je kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený roku 1786 a později empírově upravený. Někdejší tvrz ze 14. století byla později přestavěna na hrad, v 18. století pak na zámek. Východně od města se dochoval židovský hřbitov z konce 18. století. 

Praktické informace
Jindřichohradecké místní dráhy, a. s.
Nádražní 203/II 377 01 Jindřichův Hradec
tel./fax: 384 361 165
e-mail: office@jhmd.cz
www.jhmd.cz
Infocentrum
Panská 136/I 377 01 Jindřichův Hradec
tel.: 384 363 546
e-mail: info@jh.cz
www.jh.cz

Historická souprava tažená nejstarší provozuschopnou parní lokomotivou u nás
04_02_01

Doprava jízdních kol je na úzkokolejce samozřejmostí
04_02_02