Třeboňsko

Třeboňsko - Třeboň

Horní tok řeky Lužnice protéká podivuhodnou krajinou rybníků, vodních stok a kanálů, označovanou jako Třeboňsko. Toto malebné území bylo v roce 1979 vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí, ale už o dva roky dříve bylo v rámci programu „Člověk a biosféra“ zařazeno do sítě biosférických rezervací UNESCO. Třeboňsko sahá od Veselí nad Lužnicí téměř až k Českým Velenicím u česko-rakouských hranic a zaujímá rozlohu 700 km2. Přestože je tato oblast už od středověku intenzivně přetvářena člověkem, asi polovinu její plochy dosud pokrývají lesy. Nejcharakterističtějším rysem tohoto kraje jsou ovšem vodní plochy, většinou rybníky, které zabírají více než 10 % rozlohy CHKO Třeboňsko. Jsou nejen útočištěm vzácných druhů fauny i flóry, ale i magnetem, který přitahuje návštěvníky z celé země. Je zde řada vyhlášených přírodních i historických lokalit, z nichž můžeme jmenovat město Třeboň s lázněmi, mezi vodáky oblíbenou Lužnici či jedno z největších vodních děl středověku, proslulou Zlatou stoku. V Třeboňsku však najdete i řadu méně známých míst, kde moc turistů nepotkáte, přestože stojí za vidění. Začít můžete na severu oblasti nedaleko obce Vlkov, asi 4 km jihovýchodně od Veselí nad Lužnicí. Od železniční zastávky je to po žluté turistické značce jen kousek k zatopené pískovně, v jejíž blízkosti se nachází zcela unikátní písečný přesyp chráněný jako přírodní rezervace. Vytvořily ho váté písky, které se zde nakumulovaly v období pozdního glaciálu, tedy přibližně před 10 000 lety. Písečný ostrůvek, obklopený ze všech stran zemědělskou půdou, má rozměry 60 × 80 m a nad okolní krajinu vyčnívá o několik metrů. Ještě na počátku 20. století byl přesyp „živý“, protože ho vítr zásobil dalším pískem z okolí. Změnou rázu okolní krajiny však přesyp ztratil zázemí, které se podílelo na jeho formování. Přesto se na některých jeho částech zachoval světle žlutý, jemný pohyblivý písek, který se při větším větru čeří a vytváří malé duny. Od jihočeské „Sahary“ se můžete po žluté značce vydat zpět do Vlkova a dál po ní pokračovat směrem na jih. Dovede vás až k soustavě malých rybníků rozkládajících se v blízkosti obce Frahelž. Její základ vybudoval v letech 1577–1579 rybníkář Jakub Krčín z Jelčan, ale současná podoba pochází až z 19. století a je dílem stavitele rybníků Josefa Šusty. Těsně k sobě přiléhající rybníky, rozdělené pouze hrázemi, dostaly romantické názvy jako Naděje, Víra, Láska či Skutek. Napájí je stoka Potěšilka, která vede od Lužnice a byla vybudována už v 16. století. Žijí zde různé druhy vodního ptactva a z tohoto hlediska mezi nimi vyniká rybník Rod, který ve východní části přechází v nepřístupné rašeliniště. Méně známou oblastí jsou rozlehlé lesy v severovýchodní části CHKO Třeboňsko mezi tokem Nežárky a rybníkem Velká Holná. Na první pohled vypadají celkem obyčejně, ale skrývají řadu pozoruhodných lokalit. Patří mezi ně především zámek Jemčina, který je znovu přístupný veřejnosti, a okolí blízké řeky Nežárky. Roku 1673 si tu hrabě Jan Jáchym Slavata nechal postavit hřebčín a v polovině 18. století k němu přibyl lovecký zámeček Černínů, nových majitelů panství. Černínové se rozhodli využívat okolní nekonečné lesy k pořádání parforsních honů na jeleny a daňky. Za tímto účelem vznikla v blízkosti zámku velká obora, rozdělená na 33 rovnoběžných a 22 příčných alejí. Kvůli štvanicím se také na Jemčině chovala smečka 160 loveckých psů, která měla dokonce vlastního kuchaře. Éru slavných „kratochvílí“ ukončila roku 1822 vichřice, která během několika minut poničila celou oboru. Zámeček ztratil svůj význam, chátral a roku 1923 se stal majetkem státu. V letech 1950–1991 dokonce sloužil jako základna raketového vojska, byl obehnán vysokým plotem a zcela nepřístupný. Lepší časy nastaly po roce 2002, kdy jeho nový majitel začal s celkovou rekonstrukcí; už za rok byl zámeček opraven. Nejcennější součástí zámku je kaple sv. Jana Nepomuckého, postavená Černíny v letech 1767–1769. Její kupoli zdobí fresky malíře Jana Jakuba Quirina Jahna. Od zámečku vás stará alej dovede k Nežárce, nabízející ideální podmínky pro koupání, rybaření nebo dlouhé procházky. Od Jemčiny se můžete vydat přes rozlehlé lesy směrem na sever, kde vaší cestu přetne niva Holenského potoka s malou osadou Evženovo údolí. Černínové tu roku 1898 vybudovali kamennou kapličku, od níž je možné podél Holenského potoka pokračovat až na hráz rybníka Velká Holná. Byl založen již ve 14. století a později ho rozšířil Jakub Krčín. Z hráze je pěkný výhled na rozlehlou hladinu a na nepřístupný ostrov s neobvyklým názvem Naxos, na němž roste chráněný, přes sto let starý smíšený porost. Od hráze je možné vrátit se k Jemčině po červené turistické značce, ale určitě stojí za to odbočit na nenápadné křižovatce s několika duby vpravo a vydat se k zajímavému místu zvanému Lannův kříž. Po travnaté lesní cestě dojdete zhruba po 500 m do blízkosti skaliska, na jehož vrcholu se tyčí kříž pojmenovaný po Adalbertu Lannovi. Ten se zasloužil především o splavnění toku Nežárky pro dřevo, které jeho firma těžila ze zdejších polomů. Na litinové destičce je vyryto jméno hraběte Evžena Černína a také Jiřího Wachtela, jemčinského lesmistra. Třetím, turisty nepříliš probádaným územím je oblast nedaleko Chlumu u Třeboně v blízkosti státní hranice s Rakouskem. Putování tímto krajem můžete začít procházkou údolím říčky Dračice, která k nám přitéká pod jménem Reissbach. Její horní část s romantickými balvanitými úseky je chráněna jako stejnojmenná přírodní rezervace a je útočištěm významných živočišných i rostlinných druhů. Prudký tok říčky se dříve využíval pro pohon vodních hamrů; zachovaly se zbytky hráze dnes již neexistující nádrže. Krajina v blízkosti hranice, před rokem 1989 nepřístupná, je protkána neznačenými cestami a silničkami, po nichž je možné pokračovat na sever do oblasti Chlumeckých rybníků. Vaše cesta může vést třeba kolem přírodní rezervace Široké blato, která je cennou lokalitou s výskytem reliktního blatkového boru a s typickou rašeliništní flórou, nebo přes přírodní rezervaci Bukové kopce, jejíž název už sám napovídá, na jaké dřeviny zde narazíte. Rozhodnete-li se jít po červené značce, dojdete k rybníku Hejtman, využívanému pro sportovní rybaření a rekreaci. Lépe proto bude držet se více vpravo některé z neznačených cest, které vedou k mnohem méně navštěvovanému Staňkovskému rybníku. Už roku 1550 ho na Koštěnickém potoce vybudoval Mikuláš Ruthard z Malešova a dodnes je to rybník s největším objemem vody v Čechách. Jeho východní břeh tvoří státní hranici s Rakouskem, takže pokud ho nechcete přeplavat, musíte se dále vydat po západním břehu přes obec Staňkov. Kousek za ní se můžete s Třeboňskem rozloučit návštěvou přírodní rezervace Losí blato. Na jejím území najdete lesní porosty tajgovitého charakteru rostoucí na rašelinných půdách. Když budete mít štěstí, možná tu potkáte i zdejšího krále zvířat – losa evropského. 

Třeboň
V jihozápadní části historického centra stojí renesanční zámek, postavený v 2. polovině 16. století podle projektu architekta Antonia Ericera na místě původního hradu. Na jeho práci na přelomu 16. a 17. století navázal významný architekt Domenico Cometta, který areál zámku rozšířil a zvýšil o jedno patro. Z počátku 18. století pochází kamenná kašna s hlavou Turka před jižním průčelím zámku, jemuž krkavec klove oči, což je převzatý motiv ze schwarzenberského znaku. V letech 1724–1729 vznikla podle návrhu stavitele Antona Erharda Martinelliho Dlouhá chodba. Zámek tvoří dvoupatrová čtyřkřídlá budova s hranolovou věží, zámecké nádvoří zdobí otevřená arkáda s toskánskými sloupy v patře. V pravém zámeckém křídle jsou umístěny dvě samostatné historické expozice dokumentující život na zámku v době Rožmberků a Schwarzenberků – Rožmberské renesanční interiéry a Soukromá schwarzenberská apartmá z konce 19. století. Přilehlou zámeckou zahradu nechal začátkem 17. století vybudovat Petr Vok k Rožmberka. Historické centrum města se rozkládá kolem Masarykova náměstí s měšťanskými domy s renesančními a barokními štíty. Dominantou náměstí je původně renesanční radnice, k níž roku 1638 přibyla přes 30 m vysoká věž s ochozem. V horní části náměstí najdete vlevo od zámecké brány Ruthardovský dům (čp. 111). Pozornost poutá zvláště jeho zajímavě rozdělený štít s cimbuřím a klíčovými střílnami. Na východní straně náměstí si můžete prohlédnout Hradeckou bránu, vybudovanou v letech 1525–1527. Uprostřed náměstí stojí renesanční kamenná kašna a v její blízkosti mariánský sloup z roku 1780. Nedaleko náměstí najdete dvoulodní děkanský kostel sv. Jiljí, založený v 2. polovině 13. století; po vzniku sousedního kláštera augustiniánů roku 1367 byl přestavěn na klášterní kostel. Pocházejí odtud slavné deskové oltářní obrazy od Mistra třeboňského oltáře. Ze vzácných uměleckých děl zde zůstala opuková socha Madony z doby kolem roku 1400, na stěnách si pak můžete prohlédnout malířskou výzdobu převážně z 2. poloviny 15. století. Z někdejšího kláštera se dochovala křížová chodba s kaplí sv. Jana Křtitele; většina jeho budov je barokních a dnes účelově využitých. Více než stoletou tradici má třeboňské lázeňství – v blízkosti Zlaté stoky se nachází komplex Bertiných lázní z roku 1883, první lázeňské budovy ve městě. Roku 1975 bylo na severním břehu rybníka Svět uvedeno do provozu nové lázeňské sanatorium Aurora. V obou zařízeních se léčí choroby pohybového ústrojí. Z důmyslné soustavy opevnění, do níž byly zapojeny i okolní rybníky, se zachovala poměrně velká část. Z hráze rybníka Svět si můžete prohlédnout bašty, u starých lázní zbytky hradeb a z městských bran se kromě již zmíněné Hradecké dochovaly ještě brány Svinenská, Novohradská a Budějovická. Při jižním okraji města se rozkládá rybník Svět, desátý největší český rybník, který je dílem Jakuba Krčína z Jelčan a na nějž téměř navazuje Opatovický rybník. V prostoru mezi nimi se uprostřed parku nachází Schwarzenberská hrobka, jejíž stavbu vedl knížecí stavitel Ferdinand D. Deworetzsky, rovněž autor přestavby zámku Hluboká. Park s hrobkou je z centra města snadno dostupný pěšky po hrázi rybníka Svět, cesta netrvá procházkovým tempem více než 20 minut. Kolem rybníka vede naučná stezka Cesta kolem Světa, která začíná v lázeňském parku u hotelů Bohemia a Regent a končí na hrázi rybníka. Měří 12 km a má 16 zastavení zaměřených na přírodní a kulturní hodnoty Třeboňska. Cyklistům je určena podobně zaměřená stezka Okolo Třeboně s 22 zastaveními. Začíná na hrázi rybníka Svět, měří 39 km a končí v Třeboni na záchytném parkovišti u Hradecké brány. Stejný začátek i konec má naučná stezka Rožmberk zabývající se vývojem rybníkářství na Třeboňsku. Měří 22 km, má 12 zastavení a vzhledem ke své délce se hodí spíše pro cyklisty. V místní části Kopeček, asi 1,5 km od centra města, si můžete prohlédnout modernistickou vodárnu, postavenou roku 1909 podle návrhu Jana Kotěry. 

Přístup
Třeboň leží na křižovatce silnic E551 (České Budějovice – Jindřichův Hradec) a E49 (Veselí nad Lužnicí – Suchdol nad Lužnicí) a na železniční trati č. 226 (Veselí nad Lužnicí – České Velenice). Město najdete na mapě KČT č. 75 Třeboňsko a Horní Lužnice. 

Další zajímavá místa 

Chlum u Třeboně
Na hrázi rybníka Hejtman stojí barokní zámek, postavený roku 1710 na místě bývalé tvrze. V současnosti má novobarokní podobu z přelomu 19. a 20. století, kdy byl také zvýšen o jedno patro. Zámek obklopuje rozlehlý park s exotickými dřevinami a sochami z 18. a 19. století. Rybník Hejtman byl založen v polovině 16. století a dnes je využíván převážně k rekreačním účelům. Na návrší nad městečkem se tyčí barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený roku 1745 na půdorysu řeckého kříže. Vznikl podle poutního kostela v rakouském Mariazellu. Mezi kostelem a zámkem vede křížová cesta. 

Lomnice nad Lužnicí
Vznik města je spojen se založením zdejšího hradu v polovině 13. století. Z něj se v lokalitě Na Hrádku dochovaly jen nepatrné zbytky a hradní kaple sv. Václava z 1. poloviny 16. století. Kostel sv. Jana Křtitele pochází z doby vzniku města; jeho původně renesanční a později barokně upravená věž je zdaleka viditelnou dominantou. Do barokního slohu byla roku 1731 přestavěna i radnice s hranolovou věží, za níž stojí gotický kostel sv. Václava z poloviny 14. století. 

Stráž nad Nežárkou
Předchůdcem městečka byl hrad založený ve 13. století, sídlo pánů ze Stráže, jedné z rodových větví Vítkovců. Úkolem hradu bylo chránit brod přes řeku; odtud název pozdějšího města. Slavatové hrad přestavěli na renesanční zámek, jehož barokní podoba vznikla začátkem 18. století. Z původního hradu se dochovala jen obranná věž, opevnění bylo zbořeno na počátku 19. století. V letech 1914–1930 zámek vlastnila známá operní pěvkyně Ema Destinnová. Od roku 2002 ho současný majitel rekonstruuje; můžete si zde prohlédnout expozici věnovanou Emě Destinnové. U náměstí stojí původně gotický kostel sv. Petra a Pavla, založený ve 14. století. V interiéru kostela můžete spatřit náhrobek Jindřicha ze Stráže z roku 1444. V blízkosti kostela stojí samostatná zvonice. 

Rožmberk
Největší jihočeský rybník postavil v letech 1584–1590 Jakub Krčín z Jelčan. Jeho původní plocha přesahovala 1 000 ha, dnes je to asi 500 ha a zbytek tvoří zátopová oblast. 12 m vysokou hráz, která je u paty široká až 80 m, budovalo pět let asi 800 lidí. Dodnes na hrázi stojí přes 70 chráněných dubů letních starých až 400 let. Severně od hráze si můžete prohlédnout budovu rožmberské bašty, pocházející z roku 1590, se sgrafity obnovenými na konci 19. století. 

Stará řeka
Původní koryto Lužnice, protékající v blízkosti Třeboně, se nazývá Stará řeka. Podél jejího toku se prostírá stejnojmenná rezervace, největší na území CHKO Třeboňsko. Ochraňuje meandry řeky, četné močály a bažiny s přirozenou flórou i mokřadní louky. Rezervace je přístupná po značených turistických cestách z Třeboně nebo ze silnice mezi Třeboní a Suchdolem nad Lužnicí. 

Nová řeka
Jedná se o umělý kanál, spojující Lužnici s Nežárkou, který v letech 1584–1590 vybudoval Jakub Krčín z Jelčan. Jeho účelem bylo v době velké vody odvádět část vod z Lužnice, aby se nepřetěžovala hráz tehdy stavěného rybníka Rožmberka. Napájí rovněž několik rybníků v okolí Třeboně. Z města se k Nové řece můžete vydat po červené nebo žluté turistické značce. 

Zlatá stoka
Asi 48 km dlouhý umělý kanál mezi Třeboní a Veselím nad Lužnicí vybudoval v letech 1506–1520 rybníkář Štěpánek Netolický. Odbočuje z Lužnice a zase se do ní vrací a na svém toku napájí asi 50 rybníků. Stoka rovněž poháněla mlýny a sloužila k plavení dřeva. Třeboň původně obtékala ze západní a severní strany, avšak Jakub Krčín z Jelčan před založením rybníka Svět přeložil její tok na jižní a východní stranu města. Název kanálu je odvozen od hospodářského užitku, který přinášel. 

Červené blato
Národní přírodní rezervace na ploše 331 ha chrání významné vrchovištní rašeliniště staré asi 12 000 let. Jeho maximální mocnost dosahuje 7,6 m. V minulosti se zde těžila rašelina pro sklárnu v Jiříkově údolí. Rašeliniště pokrývá přirozený porost borovice blatky starý až 200 let a vyskytují se zde cenné druhy rostlin. Území je významné i z entomologického hlediska; dosud zde bylo zjištěno například 28 druhů vážek a téměř 600 druhů motýlů. Rezervací vede okružní naučná stezka, která začíná v Jiříkově údolí, měří 3 km a má 9 zastavení. 

Suchdol nad Lužnicí
Obec je známa především jako jeden z výchozích bodů vodáků. V okolí obce se dříve těžila rašelina ve formě borků, jakýchsi cihel, které se po vyschnutí používaly jako topivo. Zdejší kostel sv. Mikuláše byl založen ve 14. století a později několikrát upravován. 

Praktické informace
Správa CHKO Třeboňsko
Valy 121 379 01 Třeboň
tel.: 384 701 011 tel./fax: 384 701 017
e-mail: trebonsko@schkocr.cz (s omezenou dobou platnosti), trebonsko@nature.cz www.trebonsko.ochranaprirody.cz (s omezenou dobou platnosti), www.trebonsko.nature.cz
Informační a kulturní středisko
Masarykovo nám. 103/I 379 01 Třeboň
tel.: 384 721 169, mobil: 724 064 504
e-mail: info@itrebon.cz
www.itrebon.cz
Stálá expozice a návštěvnické centrum
„Třeboňsko – krajina a lidé“ Zámek Třeboň
tel.: 384 724 912, mobil: 724 347 457
e-mail: expozice@itrebon.cz

Návštěvní doba:
duben, říjen: denně kromě pondělí 9.00–17.00 hod. květen – září: denně 9.00–17.00 hod.


Kamenité řečiště říčky Dračice
03_04_01

Rybníky Nadějské soustavy
03_04_02