Tiské stěny

Tiské stěny - Tisá

Malebnou horskou vesničku Tisá, která leží nedaleko od hranic s Německem, chrání ze severu hradba pískovcových skal. A za ní se skrývá bludiště skalních náměstí, jakýchsi místností, průchodů a úzkých uliček. Zkrátka dokonalé skalní město, které díky své rozmanité „architektuře“ patří k těm nejkrásnějším u nás. Ještě před sto lety to bylo tajemné místo, kam se odvážil jen málokdo, protože se sem uchylovali různí lapkové a jiné podivné existence. Dnes už je tu ale zcela bezpečno, a navíc v kterémkoliv ročním období krásně. Tiské stěny jsou součástí CHKO Labské pískovce, která se rozprostírá na místě, kde asi před 90 miliony let vznikla na dně druhohorního moře pískovcová tabule. Po ústupu moře vlivem pohybů zemské kůry pískovce popraskaly a následná mrazová, větrná a vodní eroze trvající miliony let na některých místech vymodelovala nádherná skalní města. Eroze se ale nezastavila a pískovce mění svou podobu i dál, někdy až příliš rychle – například v květnu roku 2006 odpadla velká část skály ve zdejších Malých stěnách a před 25 lety se náhle zřítila celá Neuberova věž. A jaké je vysvětlení těchto dramatických změn? Skalní stěny totiž pokrývá mnoho děr různé velikosti, přičemž těm nejmenším se říká voštiny. Dříve se předpokládalo, že vznikají vlivem větrné eroze, dnes už ale víme, že hlavní podíl na jejich vzniku má chemické zvětrávání. Eroze voštiny neustále zvětšuje, ty se postupně propojují a tak vznikají větší skalní dutiny, výklenky, jeskyně a tunely. A pak už stačí málo a odlomí se třeba i větší část skály. Jeden z nejstarších popisů skalního města nad Tisou se dochoval v průvodci z roku 1828, v němž jsou vyobrazeny některé zdejší skalní útvary. Ale až do roku 1918 sem návštěvy směly jen v doprovodu průvodce, neboť tu bylo snadné zabloudit. Příkladem může být legenda o šlechtici Leguquinovi, který za Velké francouzské revoluce uprchl právě sem. Vzal s sebou rodinný poklad a ve skalách ho zakopal. Když si ho však chtěl po čase zase vyzvednout, bloudil donekonečna labyrintem skal a nakonec zešílel. Poklad prý dodnes střeží skřítkové, kteří hledačům sypou do kapes bludné koření a lákají je světýlky na nebezpečná místa. K častým hostům skalního města patří pochopitelně horolezci. První výstupy tu uskutečnili začátkem 20. století a od té doby přibylo několik desítek horolezeckých cest různé obtížnosti. Na své si tu přijdou i ti návštěvníci, kteří rádi stojí oběma nohama na zemi. Směrem k jihu sice tvoří Tiské stěny jednolitou svislou hradbou, zato jejich severní část je četnými roklemi, kaňony, soutěskami a náměstíčky rozčleněna do množství skalních věží, skalních hřibů a sloupů. A aby to bylo opravdu rozmanité, najdete tu i řadu převisů, jeskyní a skalních oken. Ne nadarmo byly Tiské stěny roku 1996 vyhlášeny přírodní památkou. Do království bizarních kamenných útvarů se můžete vydat z Tisé, odkud vás povedou ukazatele. Hned u vchodu si na Skalním náměstí si lze vybrat ze dvou možností; oblast se totiž dělí na dvě části, Velké a Malé stěny. Každou z nich prochází prohlídková trasa a navzájem jsou spojeny naučnou stezkou. Vlevo vede cesta do Malých stěn. Prvním zajímavým útvarem je tady Janusova hlava, za níž následuje malá soutěska a výstup po kamenných schodech, které vás dovedou k Západní vyhlídce. Ta nabízí krásný výhled nejen na sousední Velké stěny s Děčínským Sněžníkem v pozadí, ale i na Rájecké skály na severu, na vrcholy Českého středohoří na jihu a Krušné hory na jihozápadě. Trasa pokračuje sestupem do soutěsky a za ní kolem četných skalních útvarů, jimž lidská fantazie dala originální názvy – Zpovědnice, Kazatelna nebo Kamenný stůl… Poté vás cesta povede po úpatí Malých stěn, ale ani tady nechybí romanticky pojmenované skalní věže či sluje, třeba Jeskyně oblud nebo Švédský tábor. Mezi nejobdivovanější díla přírody patří Zvon a Sloní hlava – říkává se, že v Tiských stěnách je nejvíce slonů mimo Afriku, i když ti zdejší jsou jen z kamene. Za Kuřími nožkami a Věží s průlezem následují Úly a pak už vás pohodlná stezka dovede zpět na Skalní náměstí. Ale pokud se vám ve zdejších skalách zalíbí, nabízí se pokračování do Velkých stěn. I tady na vás čekají chobotnatci, ale třeba také Tančící medvěd nebo Herkulovy sloupy s Přimáčknutým krejčíkem. Mezi nejznámější útvary této části Tiských skal patří Starosta, který zde zkameněl při zuřivé hádce s krejčím, a také skalní okno, který svým tvarem naznačuje obrysy Afriky. Za bližší prozkoumání stojí i Rytířský sál, prostranství vynikající svou reliéfní výzdobou. Blízká puklina nazvaná Zkouška štíhlosti vám zase nabízí možnost otestovat si, jak jste na tom s objemem pasu. A pokud dobře, můžete si dopřát vydatné občerstvení v Turistické chatě, kam vás okruh kolem podivuhodných kamenných postav, zvířat, předmětů a prostor nakonec dovede. Zpět do Tisé se můžete vrátit po červené turistické značce. 

Tisá
Dominantní památkou obce je pozdně barokní kostel sv. Anny, založený roku 1786. Jeho interiér má pozdně rokokové a historizující vybavení. Při silnicí mezi Libouchcem a Novým Libouchcem můžete spatřit pískovcový smírčí kříž s letopočtem 1626; tehdy zde zemřel násilnou smrtí potulný mastičkář. V místní části Ostrov severovýchodně od Tisé stával železný hamr a sklářská huť. V místní části Rájec, nacházející se severně, se zachovala řada hrázděných stavení (čp. 5, 35, 36, 42) a malá kaple. 

Přístup
Tisá je přístupná odbočkou ze silnice č. 13 (Teplice – Děčín). Nejbližší železniční zastávka je v Libouchci (trať č. 132 Děčín – Oldřichov u Duchcova). Obec a její okolí najdete na mapě KČT č. 6 Krušné hory-Teplicko. 

Zajímavá místa v okolí 

Děčínský Sněžník
Východním směrem se z Tisé můžete vydat po červené značce k naší nejvyšší stolové hoře, jejíž vrchol dosahuje výšky 723 m. Najdete zde kamennou rozhlednu z roku 1864 poskytující kruhový výhled zejména na Lužické hory a Českosaské Švýcarsko. Roku 1936 zde byl poprvé na území Československa zachycen televizní signál vysílaný z olympijských her v Berlíně. Na východním okraji hory je z Koňské hlavy pěkný výhled směrem do Německa, z Drážďanské vyhlídky na druhém konci plošiny jsou za dobré viditelnosti vidět Drážďany. 

Libouchec
Zdejší dominantou je původně gotický kostel sv. Tří králů, založený v polovině 14. století, který byl po požáru přestavěn a začátkem 18. století barokně upraven. Pánové z Bynova v 16. století v Libouchci vystavěli zámek ve stylu saské renesance, který však značně utrpěl požárem roku 1872. Ačkoliv byl znovu obnoven, ve 20. století zcela zchátral ve správě státního statku a v současné době probíhá jeho dlouhodobá rekonstrukce. Z menších památek stojí za zhlédnutí sousoší Kalvárie, pocházející z roku 1728, a za severním okrajem obce při silnici do Tisé barokní kaple. Podél Jílovského potoka se zachovaly zděné a roubené domy postavené ve stylu lidové architektury s hrázděnými či roubenými patry. 

Jílové
Zdejší renesanční tvrz byla v 2. polovině 17. století přestavěna na raně barokní zámek, přičemž zanikla stará věž a budově přibyla dvě patra. Kolem roku 1800 byl založen romantický zámecký park s klasicistním pavilonem. V letech 1842–1922 sloužily prostory zámku jako přádelna bavlny a roku 1932 nechali Thunové zámek upravit v novorenesančním slohu na své nové sídlo. Po válce zámek zkonfiskoval stát a v 2. polovině 20. století v něm byla škola. Od roku 2000 je v majetku města a postupně probíhá jeho rekonstrukce. V zámeckých sklepích jsou umístěny expozice věnované historii Jílového a jeho okolí. Z dalších památek stojí za zhlédnutí barokní kostel Nejsvětější Trojice z 2. poloviny 17. století, přestavený po požáru roku 1859. 

Nakléřov
Z věže zdejšího kostela Napoleon Bonaparte sledoval bitvu, která se roku 1813 odehrála u Varvažova. Válečné události připomíná Kleistův pomník, postavený proti bývalému kostelu při stoletém výročí bitvy. Generál Kleist se proslavil tím, že u Nakléřova uzavřel cestu ustupujícímu francouzskému vojsku, a za své zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem „z Nakléřova“. Blízkým Nakléřovským průsmykem, který odděluje Krušné hory a Děčínskou vrchovinu, od nepaměti procházela obchodní stezka spojující Čechy se Saskem.
Petrovice
Dominantou protáhlé obce je barokně upravený kostel sv. Mikuláše, který svou dnešní podobu získal roku 1793. V jeho blízkosti stojí socha sv. Jana Nepomuckého z počátku 18. století a sloup Ecce homo, dílo teplického sochaře Antona Bauera z roku 1875. Z Tisé vede k jižnímu okraji Petrovic červená turistická značka. 

Praktické informace
Infocentrum
403 36 Tisá 205
tel.: 475 222 440
www.tisa.cz

Návštěvní doba infocentra:
duben–září: po, čt–ne 9.00–16.30 hod., út a st zavřeno.


Hradba Tiských stěn zvedající se nad vesničkou Tisá
04_43_01

Skalní náměstí je vstupem do kamenného labyrintu
04_43_02