Romantické stavby Lednicko - Valtického areálu

Romantické stavby Lednicko - Valtického areálu - Lednice, Valtice

Oblast na jižní Moravě mezi obcí Lednice a městem Valtice je zřejmě nejrozsáhlejším celkem komponované krajiny v Evropě a snad i na světě. Její rozloha činí téměř 300 km2 a díky výjimečným architektonickým a přírodním hodnotám byla roku 1996 zanesena do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Součástí areálu jsou kromě zmíněné Lednice a Valtic i další města a vesnice, u nichž se však zastavíme jen zběžně. Pozornost budeme tentokrát věnovat spíše tomu, co se nachází mezi nimi nebo v jejich blízkosti, totiž drobným romantickým stavbám, díky nimž si při procházce těmito končinami budete alespoň chvíli připadat jako v předminulém století. Zdejší panství patřilo po staletí Lichtenštejnům, kteří měli v Lednici a Valticích svá sídla a rozhodli se zkrášlit zajímavými architektonickými díly i jejich okolí. Tak tu od konce 18. do poloviny 19. století vznikaly zámečky, pavilony a vyhlídkové stavby, v nichž se harmonicky prolíná romantismus, klasicismus a empír. Jejich poznávání můžete začít třeba na okraji lednického parku, kde se tyčí štíhlá, téměř 60 m vysoká věž minaretu. V maurském slohu ho nechal vybudovat kníže Alois Josef I. z Lichtenštejna, údajně naschvál lednickým občanům, kteří se postavili jeho záměru vybudovat v Lednici na místě Obecního domu nový kostel. Jako pravděpodobnější důvod vzniku se jeví jeho přání, aby se měl odkud kochat pohledem na svůj nádherný park. Stavba probíhala v letech 1797–1804 podle plánů Josefa Hardmutha, jenž se podílel i na vzniku většiny ostatních památek areálu, a knížete stála asi půl milionu zlatých. Minaret vyrostl na bažinaté půdě, proto jsou jeho základy ukotveny na olšových pilotech s dubovým roštem. Skládá se z jednopatrové budovy a třípatrové věže s ochozy, z nichž nejvyšší je přístupný po zdolání 302 schodů. Přízemí minaretu je otevřeno arkádami a ozdobeno poučnými texty z koránu. Severovýchodně se za řekou Dyjí tyčí jiná výšková dominanta této části areálu – 24 m vysoký Obelisk, vybudovaný na počest míru uzavřeného mezi Francií a Rakouskem roku 1796. Památníku se lidově říká Facka, údajně zde totiž kníže Jan Josef I. obdržel políček od své manželky za to, že prohrál v kartách pálavské panství. Z Lednice vede zelená turistická značka do nivy řeky Dyje, která v severovýchodní části areálu vytváří soustavu bočních ramen a kanálů svírajících mezi sebou lužní lesy a vlhké louky. Dříve se zde vyskytovala nesmírně bohatá společenstva rostlin a živočichů, kterým bohužel uškodily úpravy související s výstavbou vodní nádrže Nové Mlýny. Nyní tu probíhá několik projektů s cílem alespoň částečně obnovit původní ekosystémy. Přímo u Dyje stojí umělá hradní zřícenina nazývaná Janův hrad či Janohrad. Nese jméno po Janu z Lichtenštejna a vznikla v letech 1807–1810 podle projektu Josefa Hardmutha. Stavba má romantickou podobu středověké zříceniny. Původně se v jejím přízemí nacházely stáje a psince pro zvířata užívaná při knížecích lovech. V prvním patře uvidíte rytířský sál, kde si dnes mohou zamilované páry říct své ano. K minaretu a Janovu hradu se můžete vypravit i na palubě výletní loďky, která sem pluje z Lednice. Nedaleko od Janohradu stojí za řečištěm Staré Dyje Lovecký zámeček, který navrhoval také J. Hardmuth. Byl postaven v letech 1817–1818 a sloužil jako byt pro myslivce a zázemí při parforsních honech. Ti, kdo se štvanice chtěli zúčastnit jen jako diváci, mohli její průběh sledovat z terasy zámečku. Osou areálu je Bezručova alej, založená roku 1715 na místě staré cesty spojující Lednici a Valtice. Prochází také soustavou Lednických rybníků, významnou ornitologickou lokalitou chráněnou jako přírodní rezervace. Po březích rybníků vede naučná stezka, která je sice věnovaná převážně zdejší přírodě, ale zavede vás i k dalším architektonickým perlám. Na západním konci Hlohoveckého rybníka je to Hraniční zámeček, jehož jméno vzniklo podle jeho polohy na tehdejších hranicích mezi Moravou a Dolními Rakousy. Autorem jeho plánů je zednický mistr Karel Schlepa. Klasicistní zámeček, postavený v letech 1826–1827, tvoří tři propojené altány, z nichž nejrozlehlejší prostřední je opatřen lodžií. Největší místností je velký zrcadlový sál, z něhož lze vystoupit na terasu nabízející krásný výhled na Hlohovecký rybník. Zámeček nyní slouží jako restaurace. Na severním břehu Prostředního rybníka stojí malý Rybniční zámeček, jednoduchá klasicistní stavba s bohatým průčelím, jejíž podobu navrhl architekt Josef Kornhäusel. Pochází z roku 1816 a původně se zde setkávali lovci a honci před zahájením lovu ptactva a ryb. Dnes v něm najdete expozici věnovanou vodnímu ptactvu. Naproti na druhém břehu se nachází empírový zámeček Tři Grácie, vybudovaný v letech 1824–1825 lichtenštejnským stavebním ředitelem Janem Karlem Engelem. Půlkruhová stavba ve tvaru kolonády s dvanácti jónskými sloupy obklopuje sousoší tří řeckých bohyň. Toto dílo sochaře Martina Fischera původně stávalo v lednickém zámeckém parku. Ve výklencích si můžete prohlédnout sochy Josefa Kliebera představující vědní a umělecké obory. Nedaleko Tří Grácií se nachází empírové hospodářské stavení Nový dvůr, které vzniklo v letech 1809–1810 podle návrhu Josefa Hardmutha přestavbou bývalé usedlosti pro chov ovcí. Nyní se zde chovají jezdečtí koně. Stavba je výjimečná tím, že neměla pouze estetický účel v krajinné kompozici, i když ten byl samozřejmě hlavním důvodem jejího vzniku. Přibližně o deset let později Jan Karel Engel doplnil stavbu o tzv. rotundu s pilířovým ochozem, která se nachází v přední frontě. Poslední zajímavou stavbou u vodní hladiny, tentokrát u Mlýnského rybníka, je empírový Apollonův chrám. Ten vznikl v letech 1817–1819 pod vedením Josefa Kornhäusela. Před průčelím zámečku se tyčí osm dórských sloupů nesoucích atiku, nad níž se zvedá nástavba zakončená terasou, dříve využívanou jako rozhledna. Od Tří Grácií vede červená značka k lovecké kapli sv. Huberta, nejmladší romantické stavbě areálu, postavené před rokem 1855. Je zasvěcena patronu lovců a sloužila k díkuvzdání za zdařilé hony. Její podobu navrhl architekt Jiří Wingelmüller. Od kaple můžete po červené pokračovat k Dianinu chrámu, nazývanému též Rendez-vous. Autorem stavby napodobující římský vítězný oblouk v Beneventu je Josef Kornhäusel; byla vybudována v letech 1810–1812 a její průčelí vyzdobil svými reliéfy s loveckými náměty Josef Klieber. Bohyni lovu můžete spatřit v centru prostředního reliéfu. Konaly se zde lovecké snídaně a začínaly hony. Od Rendez-vous to už není daleko do Valtic, na jejichž severním okraji najdete v blízkosti Bezručovy aleje zámeček Belveder; na jeho podobě má také hlavní podíl Josef Kornhäusel. V jeho blízkosti bývaly voliéry s ptactvem. Poněkud osamoceně za Valticemi stojí v blízkosti hranic s Rakouskem klasicistní kolonáda nazývaná Reistna. V letech 1810–1817 ji nechal vybudovat Josef I. z Lichtenštejna podle projektu Josefa Hardmutha na památku svých zemřelých bratří a otce Františka Josefa I. z Lichtenštejna. Od kolonády stojící na kopci je krásný výhled na velkou část areálu, kterému se také někdy říká „Zahrada Evropy“. Procházku krásnou přírodou a mezi romantickými stavbami si můžete zpestřit několika způsoby, buď už zmíněnou plavbou po řece Dyji nebo třeba návštěvou Salonu vín České republiky ve valtickém zámku s možností degustace. A pokud se vám nechce trmácet se mezi vyjmenovanými pamětihodnostmi pěšky, zkuste využít nabídky vyhlídkové jízdy kočárem a vžít se do pocitů, které kdysi míval při projížďkách kníže Lichtenštejn. 

Přístup
Lednice i Valtice leží nedaleko Břeclavi, v jejíž blízkosti prochází dálnice D2. Do Břeclavi vede železniční trať č. 250 (Havlíčkův Brod – Brno – Břeclav – Kúty) a dále můžete pokračovat do Lednice (pouze v letních měsících) po trati č. 247 nebo do Valtic po trati č. 246 (Břeclav – Znojmo). Lednicko-valtický areál najdete na mapě KČT č. 88 Pavlovské vrchy a Dolní Podyjí. 

Další zajímavá místa v Lednicko-valtickém areálu 

Hlohovec
Obec byla založena ve 13. století, později zanikla a roku 1570 ji znovu osídlili přistěhovalci z Chorvatska. Kostel sv. Bartoloměje, vystavěný v letech 1832–1835, byl dříve zasvěcen sv. Janu Nepomuckému. Na návsi si můžete prohlédnout plastiku sv. Floriána a při silnici do Valtic boží muka. Každoročně se tu konají slovácké krojové hody, tradiční akcí je také podzimní výlov Hlohoveckého rybníka. 

Lednice
Jedno ze dvou center Lednicko-valtického areálu leží na jeho severním okraji na pravém břehu řeky Dyje. Nejvýznamnější památkou obce je zámek, který vznikl v 16. století přestavbou původní gotické tvrze. Kolem něj byla založena rozlehlá zahrada, základ dnešního zámeckého parku. Na konci 17. století byl zámek podle plánů architektů Jana Bernarda Fischera z Erlachu a Domenica Martineliho přestavěn do barokní podoby. K další zásadní rekonstrukci došlo v letech 1846–1858, kdy byl pod vedením architektů Jiřího Wingelmüllera a jeho nástupce Jana Heidricha upraven do stylu anglické novogotiky. Areál tvoří zámek s osmi křídly, čtyřmi dvory a dvěma věžemi, kostel, konírna, jízdárna a zahrada s velkým skleníkem. V okolí památky se rozkládá dendrologicky velmi cenný park, jehož prostor zdobí řada reliéfů, vodotrysků a odpočinkových staveb a aleje plynule přecházející do volné krajiny. Z doby barokní přestavby se dochoval komplex jízdárny postavené západně od zámku podle plánu Jana Bernarda Fischera. Součástí komplexu je i 92 m dlouhý Palmový skleník, jenž byl díky železné konstrukci a polokruhovité formě v polovině 19. století velmi pokrokovou stavbou. Dnes je v něm umístěna sbírka tropických a subtropických rostlin. V bývalých konírnách můžete navštívit Akvárium Malawi se stálou expozicí mořské a sladkovodní fauny a flóry. Roku 1731 byl během rozšíření zámku o dvě křídla zrušen kostel sv. Jakuba staršího a nahradil ho nový kostel, který sloužil jako zámecká kaple i jako farní kostel. Jeho dnešní podoba je výsledkem úprav provedených roku 1856 podle plánů Jiřího Wingelmüllera. Roku 1880 vznikla na náměstí nová radnice a jen o 18 let mladší je zdejší kašna, dílo architekta Karla Weinbrennera. Ten je rovněž autorem návrhu nádražní budovy. 

Valtice
Jednou z dominant městečka na jihozápadním okraji Lednicko-valtického areálu je barokní zámek stojící na mírném návrší. Vznikl v 1. polovině 17. století v renesančním slohu na místě původního hradu a koncem 17. století jej nechal Karel Eusebius z Lichtenštejna barokně upravit. Přestavby se účastnili přední architekti té doby, např. Giovanni Giacomo Tencalla, Francesco Caratti, Domenico Marinelli, Jan Křtitel Erna a Jan Bernard Fischer z Erlachu. Na severní straně dvoupatrového komplexu se nachází Španělská konírna a Zimní jízdárna, které obklopují čestný dvůr a slouží k pořádání různých společenských akcí. Vstup do zámku vede zdobeným portálem, nad nímž stojí čtyřhranná věž. Veřejnosti je přístupné 1. patro zámku, v němž se nachází 17 místností zařízených v barokním a rokokovém slohu. Mezi nimi vyniká zejména Mramorový sál se sbírkou orientálního nádobí, Taneční sál s pozlacenými hudebními nástroji, Sál předků s alegorickými nástropními malbami a s portréty členů rodiny Lichtenštejnů, Zrcadlový kabinet, který byl součástí apartmá kněžny, a zámecká kaple s bohatou štukovou a malířskou výzdobou. Kaple vznikla roku 1726 za vlády Josefa Jana Adama z Lichtenštejna podle návrhu architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Autory její iluzionistické výzdoby jsou Antonio Beduzzi a Domenico Mainardi. Oltářní obraz s motivem klanění pastýřů je kopií obrazu Quida Reniho, plastická výzdoba je dílem sochaře Františka Bienerta. Přilehlá zahrada byla založena roku 1727 a rozšířena byla ve druhé polovině 18. století. Přední část anglického parku má podobu přírodního amfiteátru, zadní část je krajinářsky upravena. Druhou dominantou Valtic je barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, původně renesanční stavba postavená v letech 1634–1671. Autorem plánů byl Giovanni Giacomo Tencalla, stavbu však po zřícení klenby dokončil brněnský stavitel Ondřej Erna. Kostel vyniká bohatou výzdobou, pozoruhodná je zejména nástropní štukatura a kazatelna se znakem Lichtenštejnů. Věže kostela získaly barokní vzhled až na počátku 20. století, do té doby byly opatřeny stanovou střechou. Významnou památkou je i klášter milosrdných bratří s kostelem sv. Augustina. Stavba konventu proběhla v letech 1662–1668 a poté byl postaven i kostel. Sochařská výzdoba z padesátých let 18. století je dílem sochaře Ignáce Lengelachera, sousoší ukřižovaného Krista vytvořil kolem roku 1760 Pavel Oswald. Z dalších památek stojí za pozornost novorenesanční radnice, kterou roku 1887 postavil stavitel Jan Drechsler. Morový sloup se sochou Panny Marie vznikl roku 1680. Uprostřed náměstí se nachází kašna s pískovcovou sochou, která je dílem sochaře Josefa Bayera z roku 1816. 

Přírodní park Niva Dyje
ZLednice vede zelená turistická značka do blízkosti řeky Dyje, která je od roku 2002 v těchto místech spolu s okolní krajinou o rozloze 15 km2 chráněna jako přírodní park. Důvodem vyhlášení parku je zejména ochrana zdejších lužních lesů s jedinečnými společenstvy rostlin a živočichů. 

Břeclav
Podél Dyje můžete po zelené značce dojít až do Břeclavi, jejíž bližší popis najdete u kapitoly Verbuňk. 

Praktické informace
Infocentra
Zámecké nám. 68 691 44 Lednice
tel./fax: 519 340 986
e-mail: tic@lednice.cz
www.lednice.cz

nám. Svobody 4 691 42 Valtice
tel./fax: 519 352 978
e-mail: tic.info@radnice-valtice.cz
www.radnice-valtice.cz

Informace o Lednicko-valtickém areálu je možné získat také na adrese www.lva.cz.


Hraniční zámeček
04_07_01

Empírový zámeček Tři Grácie
04_07_02