Obuvnické muzeum

Obuvnické muzeum - Zlín

Mladé a moderní město Zlín je dnes známé především díky své architektuře, která zde bouřlivým tempem vznikala v meziválečném období. V té době se počet jeho obyvatel zdesateronásobil a z malého města se stalo významné hospodářské a kulturní centrum oblasti. Zlín je neodmyslitelně spjat se jménem Baťa, ne každý však ví, že za svou unikátní architekturu vděčí právě Baťovu obuvnickému impériu. Za vznik ojedinělé budovy Kolektivního domu, jedinečného souboru továrních budov či nejvyšší budovy v tehdejším Československu, tzv. zlínského mrakodrapu, totiž mohou právě boty. Pravdivost tohoto neuvěřitelného příběhu si můžete nejlépe ověřit při návštěvě Obuvnického muzea, které je jednou z částí Muzea jihovýchodní Moravy. Najdete ho v centru města při vstupu do bývalého průmyslového areálu, v blízkosti podchodu pod třídou Tomáše Bati. Základ muzejní sbírky vytvořily neobvyklé obuvnické výrobky, které na počátku 20. století ze svých zahraničních cest přiváželi jako inspirativní vzorky baťovští nákupci a modeláři. O exponáty ve dvacátých letech pečovala firemní návrhářka Anežka Chmelařová a od roku 1936 pokračoval v systematickém rozšiřování sbírky modelář Josef Labuť, který je mimo jiné také autorem replik trůní obuvi krále Václava II. či střevíců císaře Karla IV. Sbírka obsahuje asi 3000 exponátů z celého světa a z různých dob. Nejstarším originálem, pocházejícím z českých zemí, je renesanční střevíc barona Floriána Gryspeka z Kralovic u Rokycan, který byl vyroben roku 1588. Jen o něco mladší je zlatými a stříbrnými nitěmi vyzdobený pantoflíček z roku 1610, který měl již ve své době cenu malého statku. Symbolem muzea se stal střevíček zvaný koturn, jehož jméno a tvar jsou připomínkou obuvi antických herců s vysokými podpatky a který se na světě zachoval údajně jen ve dvaceti provedeních. Kromě historického původu mnoho exponátů vyniká také svými kuriózními tvary, například tzv. čapí nosy, střevíce se špičkou dlouhou až 70 cm, kterou si jejich majitel musel v některých případech přivazovat pod kolenem k noze. Pozornost návštěvníků však poutají především neobvykle až neuvěřitelně vypadající exponáty z exotických částí světa. Mezi nejcennější patří textilní střevíčky z doby čínského císařství, které jsou velmi krátké a byly určeny pro dívky se zdeformovanými chodidly – v módě bylo tehdy ohýbání a bandážování prstů pod nožní klenbu, takže střevíce pro takto zkrácenou dámskou nožku mohly měřit skutečně jen pár centimetrů. Na své si přijdou i milovníci dobrodružných příběhů. Jedním z nejoriginálnějších exponátů jsou opánky zhotovené z peří pštrosa emu a lidských vlasů zvané kadaitja či kurdaitcha, které domorodci v centrální Austrálii používali k rituálním obřadům. Opánky posloužily i v případě, kdy domorodci chtěli nepozorovaně uniknout svým nepřátelům, protože u jejich stop nebylo možné rozpoznat špičku a patu a tedy ani směr pohybu. Zajímavé jsou i mokasíny prérijních Indiánů, holínky Inuitů z Aljašky, africké sandály vyrobené z hroší kůže nebo těžké, podkůvkami okuté boty používané atamany, náčelníky kozáckých oddílů. Nechybí ani replika bot muže, který před 5300 lety zahynul v ledovci na hranici Itálie a Rakouska. Nosnou částí jeho bot byla síť z lipového lýka, vrchní část z jelenice, podešve z medvědí kůže a vnitřek byl vystlán senem, které podle učiněných výzkumů zajišťovalo izolaci srovnatelnou s moderní trekkingovou obuví. Nejucelenější kolekci samozřejmě představuje obuv vyrobená firmou Baťa, která pochází z období let 1894 až 1945, tedy od založení továrny až po její znárodnění. Se jménem Baťa má většina z nás spojenou představu jednoduché, praktické a levné obuvi, zlínská expozice vás však přesvědčí o tom, že v sortimentu firmy nechyběla řada neobyčejných a ve své době moderních modelů. Prohlédnout si můžete „séglovky“, první výrobek firmy, který na přelomu 19. a 20. století putoval do celé střední Evropy a na Balkán, nebo oblíbené plátěné šněrovací střevíce „baťovky“, které byly rozšířeny po celém Rakousko-Uhersku. K vidění jsou i „meltonky“, „kanady“, „džeksny“, baletní „piškoty“ a „cvičky“, tedy obuv, která se u nás stala známou především pod svými zlidovělými názvy. Kromě nepřeberného množství zajímavých bot se v muzeu můžete seznámit i s dějinami ševcovské výroby, neboť součástí expozice jsou i různé šicí stroje, lisy na kůži, dobové reklamní plakáty a dokonce i ukázka celé ševcovské dílny. O tom, že boty jsou a i v minulosti byly nejen praktickou, ale i krásnou a zajímavou věcí denní potřeby, se nejlépe přesvědčíte při osobní návštěvě.
Historie obouvání
V dávné minulosti mělo obouvání pouze praktický význam a vzniklo snahou ochránit nohy před různými terénními nerovnostmi nebo před chladem. Nejprimitivnější formou takové ochrany bylo obalování nohy trávou či listy. Nejstarším známým výrobkem, který již lze nazvat obuví, byly sandály vyráběné z papyrových listů v Egyptě či pletené z trávy v Číně. Řekové již zhotovovali obuv z vyčiněné kůže, kterou zvláčňovali pomocí olivového oleje a barvili. I tehdy se jednalo hlavně o sandály, opatřené dřevěnou, korkovou nebo koženou podrážkou; v 5. století př. n. l. však již Řekové začali používat vysokou koženou obuv a v době římské říše vznikla první speciální vojenská obuv se silnou podrážkou. V průběhu středověku se výroba bot nijak zvlášť nezměnila, převratným vynálezem byl až vznik šicího stroje v polovině 19. století. Poté již rychle následovaly vynálezy dalších strojů urychlujících výrobu, např. stroj na přišívání podrážky nebo stroj na natahování svršku boty na kopyto.
Baťovo impérium
21. září 1894 založili sourozenci Tomáš, Antonín a Anna Baťovi obuvnický podnik, který se brzy po svém vzniku začal rychle rozvíjet a ovlivňovat i rozvoj celého města, jež v té době čítalo jen pár tisíc obyvatel. Podnik vedl Tomáš Baťa, který pro něj získal nové tovární budovy. Během 1. světové války zlínské továrny dodávaly milióny párů bot rakousko-uherské armádě a roku 1918 již v Baťově továrně pracovalo 4000 lidí. Po válce přišla krize, během níž zanikla většina obuvnické konkurence a kterou Tomáš Baťa překonal odvážným rozhodnutím snížit cenu prodávaných bot na polovinu. Tím se mu podařilo získat velké množství dalších zákazníků a prakticky ovládnout trh nejprve v okolí Zlína a záhy i v celém Československu. V meziválečném období došlo k nevídanému rozvoji firmy, která přijímala tisíce nových zaměstnanců, a zapříčinila tak překotný stavební rozvoj města. Firma Baťa neprodukovala jen boty, ale podnikala v celé řadě dalších oborů a ve městě vystavěla obchodní domy, hotel, nemocnici, školní budovy, vědecké a vzdělávací ústavy a především tisíce nových rodinných domků a množství nájemních domů. Na realizaci staveb se podíleli naši tehdejší přední architekti, např. Jan Kotěra, František L. Gahura, Vladimír Karfík a Miroslav Lorenc. Díky Baťovým továrnám počet obyvatel Zlína prudce stoupal ze 4600 v roce 1921 na 21 500 v roce 1930 a 37 000 v roce 1937. Roku 1932 Tomáš Baťa tragicky zahynul, firma však i nadále prosperovala a roku 1938 již zaměstnávala 65 000 pracovníků, z toho asi dvě třetiny v Československu. Baťovy pobočky se v té době nacházely v 33 zemích světa a zákazníci pocházeli z 82 zemí. Po znárodnění roku 1945 firma přesunula své centrum do Kanady, kde se nachází i v současnosti.
Praktické informace
Návštěvní doba
duben – říjen: po zavřeno, út – ne 10.00 – 12.00, 13.00 – 17.00 hod. listopad – březen: po zavřeno, út – pá 10.00 – 12.00, 13.00 – 17.00 hod. 19. – 31. 12. a celý leden zavřeno Poslední prohlídka dopoledne začíná v 11.00 hod., odpoledne v 16.00 hod. tel.: 577 522 225, tel./fax: 577 522 232 www.muzeum-zlin.cz
Zlín
Nejstarší středověkou stavbou ve Zlíně je zámek založený roku 1571. V jeho prostorách dnes sídlí Muzeum jihovýchodní Moravy. Kostel sv. Filipa a Jakuba pochází z přelomu 15. a 16. století. Zlín je významný hlavně svou moderní architekturou, která vznikala v meziválečném a poválečném období. Za zhlédnutí stojí zejména Kolektivní dům, hotel Moskva, Dům umění, Velké kino, soubor továrních budov, 21. správní budova firmy Baťa – tzv. zlínský mrakodrap či vila Tomáše Bati. V místní části Malenovice se nachází hrad založený v 2. polovině 14. století, ve Štípě barokní poutní kostel Narození Panny Marie a v Kudlově si můžete prohlédnout ojedinělý lesní hřbitov s lesní kavárnou. V Loukách můžete navštívit muzeum Samohýl motor veterán, které obsahuje největší soukromou sbírku automobilů a motocyklů u nás.
Zajímavá místa v okolí
Fryšták
Významnou stavbou je tzv. Hrubá hospoda na náměstí, v parčíku si můžete prohlédnout sochu sv. Jana Nepomuckého. Nedaleko náměstí stojí barokní kostel sv. Mikuláše a před ním kříž z roku 1763.
Lukov
Hrad Lukov, jehož zřícenina se nachází v blízkosti stejnojmenné obce, byl založen v 1. polovině 13. století. Do současnosti se zachovaly zbytky kdysi mohutného opevnění, paláce, mostní pilíře a v nejvyšším bodě zříceniny věž zvaná Svatojánka. V obci stojí za zhlédnutí hotel Tusculum, který vznikl koncem 19. století jako panské sídlo.
Lešná
Severovýchodně od Zlína stojí romantický zámeček s rozsáhlými orientálními sbírkami. V jeho suterénu jsou umístěna akvária a terária a v okolí zámečku se prostírá park a zoologická zahrada, v níž je chováno asi 220 druhů zvířat.
Vizovice
Dominantou města je zámek, postavený v 2. polovině 18. století ve stylu francouzského krále Ludvíka XVI. Jeho interiéry jsou vybaveny nábytkem z různých historických období a jsou zde umístěny rozsáhlé sbírky orientálního, vídeňského a míšeňského porcelánu a sbírka obrazů. V části zámku se nachází expozice Muzea jihovýchodní Moravy věnovaná bytové a řemeslné kultuře. Zámecký park, skládající se z anglické a francouzské části, zdobí sochy Ondřeje Schweigla. Z dalších památek stojí za zhlédnutí kostel sv. Vavřince, barokní sochy před kostelem a sloup se sochou Bolestné Panny Marie na náměstí.
Otrokovice
Část města byla vyhlášena městskou památkovou zónou moderní architektury. Její nejvýznamnější stavbou je funkcionalistický hotel Společenský dům z roku 1936, na náměstí před hotelem si můžete prohlédnout sochu Tomáše Bati.
Tečovice
Chloubou obce je raně gotický kostelík sv. Jakuba založený v 2. polovině 13. století. Jeho nejcennější částí je vstupní gotický portál, v interiéru se zachovala křtitelnice a zbytky gotických nástěnných maleb z 1. poloviny 14. století. Kostelík je nejstarší církevní stavbou na Zlínsku.
Míškovice
V obci Míškovice si můžete prohlédnout kostel sv. Floriána postavený roku 1927 v puristickém duchu podle projektu Františka L. Gahury. 

Součástí expozice je i ukázka obuvnické dílny.

01_50_01

Séglovky, první úspěšný výrobek firmy Baťa z doby kolem roku 1897.
01_50_02