MIYSZANI ŁOWIEC

MIYSZANI ŁOWIEC - Košařiska

Obec Košařiska leží na svazích údolí říčky Kopytné mezi beskydskými vrcholy. Jméno potoka prý vzniklo podle rostliny kopytníku evropského, který roste v jeho okolí, ale stejně dobře mohl být pojmenován podle otisků stovek ovčích kopýtek, jimiž jsou od pradávna posety jeho břehy. Tradičním živobytím zdejších horalů je totiž chov ovcí, jak koneckonců napovídá i samotný název obce: vždyť košár není nic jiného, než ohrada pro ovce. Když se louky na svazích Kykuly, Gruníčku nebo Kyčery zazelenají první jarní trávou, v Košařiskách se začínají chystat na největší ovčí slavnost v roce. V místním gorolském nářečí se nazývá Miyszani łowiec, po celém Karpatském oblouku je však spíše známá pod jménem Redyk. Tento svátek připomíná jednu z nejdůležitějších událostí v životě zdejších pastevců, kteří většinou v květnu odcházeli se stády ovcí na „letní pobyt“ do salaší vysoko do hor. Byla to velká událost dotýkající se všech místních lidí, vždyť ovce spolu s dalším dobytkem často představovaly jejich jediný majetek. Tím nejdůležitějším proto byla ochrana zvířat a pasáků zvaných łowczorzi před možným nebezpečím, které tehdy představovaly zejména šelmy a nemoci. Není proto divu, že odchod stád a jejich hlídačů býval spojen s různými obřady a rituály. A právě jejich zachování je hlavním důvodem, proč se nadšenci z Polského kulturně-osvětového svazu rozhodli svátek znovu oživit. Miyszani łowiec dříve zahajovalo salašnickou sezonu. Majitelé stád, podílníci salašnického hospodaření, vyháněli ovce na salaše. Doprovázela je většina členů rodiny, takže se na salaši sešla celá vesnice. Aby dobytek různých majitelů držel pospolu, tzn. vytvořil stádo nazývané kyrdel, bylo třeba ovce spolu „zamíchat“, což je pravý význam slova miyszani. Za tím účelem všichni utvořili kruh kolem jedličky a pasáci hnali ovečky kolem ní. Rituál měl kromě své praktické stránky i svůj magický význam, a tedy i přesná pravidla. Stádo muselo jedličku oběhnout třikrát posłónnie neboli ve směru sluneční dráhy. Poté přítomní hospodáři i jiní vesničané vytvořili uličku mezi jedličkou a vraty košáru a pastevci hnali stádo do jedné ohrazené poloviny košáru. V širokých vratech košáru hořel obřadní oheň. Na ten se přikládalo hlavně trouchnivé dřevo, aby hodně kouřil, a ovce ho musely po jedné přeskočit. Tato vatra se pak udržovala až do posledního dne pastvy a bačující hospodáři ji pečlivě hlídali. Pokud oheň uhasl, nesměl se jednoduše zapálit – mohl být znovu roznícen jedině uhlíky ze sousední vatry. Obřady pak pokračovaly modlitbou, při níž si łowczorze klekli na bílý šátek, sklonili se k zemi a přikryli si hlavu houní. I ta měla svůj význam. Tak jako oni v tu chvíli pod guňou neviděli na své ovečky, tak je díky modlitbě neměli v budoucnu vidět ani vlci, největší nepřátelé stád, ani nepřejícní lidé, kteří by chtěli stáda uhranout. Po modlitbě se kyrdel posypával jehličím z mraveniště a hlínou z krtin a nakonec se stádo okuřovalo bylinami a kropilo svěcenou vodou. To mělo od oveček odehnat nemoci a ochránit je před zlomením nohy na pastvě. Další neméně důležitou součástí miyszanio bylo počítání ovcí. Z přehradné stěny košáru se v určitém místě vyjmulo několik tynin (štípů); vzniklý otvor se nazýval strunga. Po jejich stranách se postavil salašník a pasák; jeden z nich ovce počítal, druhý vedl o jejich počtu záznam, aby mohl na podzim, na den sv. Michala, odpočítat podílníkům stejné množství ovcí. Pak už mohlo začít první dojení a slavnostní výroba prvního sýra. Ten se podělil mezi všechny přítomné, mezi hospodáře, jejich rodinné příslušníky, pasáky a děti. Běžný pracovní den byl jednoduchý. Ráno se stádo vyhnalo už při východu slunce a vrátilo se v poledne. Odpoledne šli ovce na pastvu po druhé hodině a nazpět přišly až po západu slunce. Mezi povinností łowczorzi patřilo i dojení dobytka. Hospodář, který přišel na salaš, donesl pastevcům teplý oběd – bramborové placky se slaninou, galušky, polešniky, … Tento hospodář, kterému se říkalo bačující gazda neboli bača, se zabýval výrobou biołego sýra. Byl to sýr hrudkový, který se dělal z čerstvě nadojeného ovčího, kravského a kozího mléka s použitím trošky klogu, syřidla získaného z vysušeného telecího žaludku. Rychle sražené mléko pak bačující gazda nabíral do plachetky a zavěsil k odkapání. Tento sýr se netužil, nelisoval, zůstával vazký. Svařením syrovátky zvané serwotka nebo mulka se z mléka získávala pověstná žinčica nebo též hurda, mající léčivé účinky. Většina čerstvého sýra se ve vesnici zpracovala na bryndzu. Zralý, vykysnutý sýr se nadrobil do soudku a následně se smísil se solí a kmínem, v bohatších rodinách i s máslem. Poté se pokryl javorovým listem, přikryl dýnkem a zatížil kamenem. Zkušenému bačovi vaření žinčice posloužilo i k tomu, aby se dozvěděl, jaké bude druhý den počasí. Když ode dna kotlíku stoupalo málo velkých bublin, bývalo hezky, ale když jich bylo hodně a malých, chystalo se počasí škaredé. Tomu se nelze divit, jeho znalosti vycházely z každodenního pozorování, které trvalo nepřetržitě několik měsíců. Ovce zůstávaly na salaši zpravidla až do svátku sv. Michala, tedy do konce září. Tehdy se předávaly zpět majitelům a konal se tzv. rozsod, ale o tom až někdy příště. Kdo alespoň na chvíli zatoužil stát se bačou, což má asi většina z nás spojené s představou poklidného pobytu na čerstvém vzduchu, může si v Košařiskách vyzkoušet, že je to pěkná dřina. Součástí slavnosti je i řada originálních soutěží, třeba ło nejlepszigo łowczorza tedy o nejlepšího ovčáka. Vyhrává ten, kdo si nejobratněji chytí ovečku a vlastnoručně ji podojí a ostříhá. Pod střechou koliby si zase můžete popovídat s bývalými i současnými chovateli a pasáky. Určitě se dozvíte, jaký je rozdíl mezi bačováním kdysi a dnes, a také vám tu předvedou, jak vzniká a chutná bioły sýr nebo žinčica. Na slavnosti nechybí ani hra na trómby łowczorski, předlouhý pastýřský roh, jehož pomocí se kdysi pastýři na horách dorozumívali, a uvidíte tu i typické slovenské fujary a různé unikátní lidové nástroje. Ale vše se tu netočí jen kolem ovcí. Z okolních vesnic už mnoho let přicházejí lidé také na zdejší jarmark. Seženete tu všechno, od dřevěných lžic přes formy na máslo až po nádherné drátěné výrobky. Při práci tu uvidíte třeba řezbáře, přadleny s klasickým kolovrátkem a další šikovné řemeslníky. A správnou atmosféru všemu dodává muzika v podání krojovaných kapel a lidových souborů od nás, ze Slovenska a z Polska. Na místech bývalých salaší už dnes většinou stojí horské chaty, ale Beskydy si svou krásu stále uchovaly a stojí za to se do nich vypravit. Na pořádný výšlap můžete vyrazit právě z Košařisk. A pokud vás povídání o ovcích a jejich pastýřích zaujalo, vyberte si k tomu dny, kdy se koná svátek Miyszani łowiec nebo tradiční srpnové Gorolské národopisné slavnosti v Jablunkově. 

Košařiska
Obec založená v průběhu 15. století má dnes převážně rekreační charakter. 

Přístup
Košařiska jsou dostupná odbočkou ze silnice E75 (Třinec – hraniční přechod Mosty u Jablunkova/Svrčinovec). Nejbližší železniční zastávka je v Hrádku (trať č. 320 Bohumín – Čadca). Obec a její okolí najdete na mapě KČT č. 97 Slezské Beskydy a Jablunkovsko. 

Zajímavá místa v okolí 

Moravskoslezské Beskydy
Pohoří na území Moravskoslezského a Zlínského kraje rozděluje údolí řeky Ostravice na Radhošťskou hornatinu na jihozápadě a Lysohorskou hornatinu na severovýchodě. Celkově nižší oblast Ostravice v blízkosti hranice se Slovenskem se nazývá Klokočovská hornatina. Převážně zalesněné Beskydy jsou významnou pramennou oblastí a po vrcholech jejich hřbetů probíhá hlavní evropské rozvodí. Nejvyšším vrcholem je Lysá hora (1 323 m), následují Kněhyně (1 257 m), Travný (1 203 m), Čertův mlýn (1 206 m), Radhošť (1 129 m), Tanečnice (1 084 m), Ropice (1 082 m) a Javorový (1 032 m). Jednotlivé hřbety pohoří jsou odděleny hlubokými údolími s vodními toky, krajina je tak velmi členitá. Nejvyšším vrcholem Radhošťské vrchoviny je výše zmíněná Kněhyně. Klokočovská hornatina je celkově nižší, „kraluje“ jí hora Beskyd (900 m). Pohoří patří ke klimaticky chladným oblastem s vydatnými srážkami a nižšími průměrnými teplotami. Hustou vodní síť tvoří řeky a říčky Ostravice, Mohelnice, Řeka, Kopytná, Rožnovská a Vsetínská Bečva, Lomná a další toky. Největší vodní plochou je nádrž Šance, vybudovaná v letech 1964–1970 mezi horskými masivy Lysé hory a Smrku. Beskydy byly původně porostlé souvislými jedlo-bukovými lesy, které v nejvyšších oblastech přecházely v karpatské smrčiny. Dnes zde rostou převážně smrkové monokultury, přesto jsou jedinými horami u nás, v nichž je zastoupena horská západokarpatská vegetace. V různých částech Beskyd rostou horské bučiny, suťové lesy, podmáčené smrčiny s rašeliništi a horské louky. Charakter území značně ovlivnila valašská pastýřská kolonizace, díky níž vznikla vyvážená kulturní krajina s rázovitou lidovou architekturou. Z větších savců se v Beskydech vyskytuje občas medvěd hnědý, častěji vlk obecný, rys ostrovid a v řekách vydra říční. Pro květenu je charakteristický výskyt karpatských druhů, na podhorských loukách a pastvinách můžeme spatřit řadu orchidejí. Na většině území Beskyd byla roku 1973 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Beskydy o rozloze 1 160 km2. Sem patří i část Vsetínských vrchů, údolí Vsetínské Bečvy a Senice a hřeben Javorníků. Na slovenské straně na CHKO Beskydy navazuje CHKO Kysuce. 

Dolní Lomná
Z Košařisk vede modrá značka do obce, v níž stojí za pozornost především areál Matice slezské. Tvoří ho soubor roubených chalup a dva amfiteátry, v nichž se konají různé kulturní akce – nejznámější jsou Slezské dny. Součástí areálu je i budova staré pily s katrem. 

Kozubová
Po modré a žluté značce se můžete z Košařisk vydat na 982 m vysoký vrchol, na kterém najdete kapli sv. Anny z roku 1936, jejíž věž byla upravena jako rozhledna. Pro veřejnost je však přístupná jen několikrát za rok. 

Jablunkov
Historické centrum našeho nejvýchodnějšího města se nachází v okolí Mariánského náměstí, které lemují domy převážně z počátku 19. století. Za zhlédnutí stojí zejména barokní Knížecí dům z 18. století v severozápadním rohu náměstí a „Kamynica“, přilehlá ulička s oblouky, v níž v hostinci U Futer po jistou dobu bydlel Josef Mánes. Prostor náměstí zdobí osmiúhelníková kašna z roku 1655, z níž vystupuje sloup se sochou Panny Marie a s postavami andílků. Vedle náměstí najdete původně renesanční kostel Božího Těla, založený roku 1620 na místě staršího dřevěného kostela a v 19. století upravený do novogotické podoby. V jeho blízkosti stojí klášter alžbětinek a klášterní kaple z roku 1861 se zachovanými dobovými klenbami. Ve Školní ulici si můžete prohlédnout budovu polské školy (čp. 438), dílo Eduarda Davida z roku 1928. Radnice jihozápadně od náměstí byla postavena na počátku 18. století. Roku 1905 vedle staré radnice vyrostla budova radnice nové, ve slohu vídeňské secese. Jihovýchodně za městem směrem se k Dolní Lomné nachází funkcionalistické plicní sanatorium, které vzniklo v letech 1933–1935 podle návrhu architektů Miloše Lamla, Jindřicha Kumpošta a Adolfa Liebschera. V letech 1936–1938 byl v jeho okolí založen přírodně krajinářský park o rozloze 22 ha, jehož součástí je arboretum s více než 500 druhy vzácných stromů a keřů. Můžete si tu prohlédnout i několik soch od Vincence Makovského. V místní části Návsí bylo odkryto archeologické naleziště Zámčisko, kde došlo k objevu mincí z římské doby. Dochovalo se zde také několik roubených chalup postavených v těšínském lidovém stylu. V Jablunkově se každým rokem v srpnu konají Gorolské národopisné slavnosti Gorolski Święto, kterých se účastní řada našich i zahraničních národopisných souborů. 

Bystřice
V obci stojí dva kostely. Starší katolický kostel Povýšení sv. Kříže byl založen roku 1587 jako dřevěná stavba a koncem 19. století byl upraven v romantickém duchu. Nejcennější součástí jeho interiéru je renesanční křídlový oltář z roku 1588. Mladší evangelický kostel vznikl roku 1811. 

Praktické informace
Polský kulturně-osvětový svaz
Střelniční 28 737 01 Český Těšín
tel./fax: 558 711 582
e-mail: zg@pzko.cz
www.pzko.cz
Infocentrum
Dukelská 600 739 91 Jablunkov
tel.: 558 340 607 tel./fax: 558 358 013
e-mail: info@jablunkov.cz
www.jablunkovsko.cz


K veselé atmosféře ovčí slavnosti samozřejmě patří i hudba
04_21_01

Pasáci si na slavnost oblékají svůj tradiční oděv
04_21_02