Muzeum knihy

Muzeum knihy - Žďár nad Sázavou

Žďár na Sázavou patřil ve středověku k nejvýznamnějším centrům vzdělanosti a kultury u nás. Důvodem bylo založení cisterciáckého kláštera, s nímž jsou úzce spjaty zejména rané dějiny města. Klášter přežil všechny válečné události i významné historické změny a zrušen byl až v 2. polovině 18. století za josefínských reforem. Přesto jsou za jeho zdmi dodnes ukryty kulturní poklady nevyčíslitelné hodnoty. Díky několika stálým expozicím se tu můžete seznámit s dějinami a osobnostmi slavné žďárské barokní architektury, s historií klavíru a především s dějinami české knižní kultury. Zdejší Muzeum knihy, jediné v naší zemi, je svou rozlohou jedním z největších muzeí svého druhu na světě.
Založení kláštera inicioval Přibyslav z Křižanova, otec svaté Zdislavy, ale záměr realizovali jeho zeťové Boček z Obřan a Smil z Lichtenburka. Roku 1252 pozvali cisterciácké mnichy z Nepomuku a darovali jim pozemky a odkázali část majetku. Přesto nebyly začátky zdejší komunity jednoduché; mniši museli bydlet v dřevěném srubu, neboť kamenné stavby se teprve začínaly stavět. Za husitských válek byl klášter vypálen a k jeho obnově došlo s pomocí krále Jiřího z Poděbrad, který byl spřízněn s jeho zakladatelem. Výraznou osobností v historii kláštera byl na počátku 18. století opat Václav Vejmluva, který se zasloužil o vznik jeho současné barokní podoby. Roku 1706 pozval do Žďáru architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla a ten klášterní areál i s kostelem přestavěl ve stylu vrcholného baroka. Vyústěním jejich společného úsilí pak bylo vybudování poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, jenž je od roku 1994 zapsán na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V období největšího rozkvětu klášterní komunity zde působila i malířská škola a šlechtická akademie. Roku 1737 klášter vyhořel a v dalším období se potýkal s existenčními problémy. Roku 1784 byl po dalším zhoubném požáru rozhodnutím císaře Josefa II. zrušen a později přeměněn na zámek. Vystřídal několik vlastníků a roku 1930 se stal majetkem hrabat Kinských. Po roce 1948 byl zestátněn a prostory v prvním patře bývalé klášterní prelatury nakonec získalo Muzeum knihy, jehož exponáty jsou majetkem pražského Národního muzea.
Autoři expozice, rozvržené do dvaceti místností, se pokusili ukázat celkový přehled dějin písma, knihy a knihtisku od nejstarších dob až po současnost. Člověk se tu opravdu nenudí, příběh psaného slova je strhující. Začíná v době, kdy písmo tak, jak ho dnes známe, vlastně písmem ještě ani nebylo, a kdy se moudrost lidstva začala v Mezopotámii zaznamenávat na hliněné tabulky a ve starém Egyptě na svitky. V expozici středověkého skriptoria neboli písárny, jaké fungovaly především v rámci klášterů či kapitul, si možná uvědomíte, jak obtížné bylo tehdy vyrobit kopii nějaké knihy. Dokud je lidé neuměli tisknout, museli je opisovat ručně. Za tímto účelem vznikaly písárny, v nichž se vyrábělo třeba i několik kopií jedné knihy najednou. Tyto rukopisy měly velkou hodnotu a sloužily především církevním účelům. Psalo se převážně husími brky a podomácku vyrobeným inkoustem na pergamen. Jen pro představu, opsání bible o 1 200 stranách trvalo jednomu písaři asi dva a půl roku. V muzeu uvidíte i řadu kuriozit, zajímavá je například ukázka tzv. knižního vaku, jaký nosili za opaskem žebraví mniši. V jeho dolní části byla uložena modlitební knížka a shora se dovnitř vhazovala vyžebraná almužna. Mezi nejcennější vystavené knižní exponáty patří Didactica magna Jana Amose Komenského a různé iluminované bible a kodexy s úchvatnými ilustracemi. Například z Jenského kodexu, vytvořeného na přelomu 15. a 16. století, jsou zde ukázány některé reprodukce takřka celostránkových miniatur, vyjadřujících husitské představy o uspořádání společnosti, výpady proti církvi apod. Že byl ve středověku o knihy velký zájem, dokazuje knihovna, jejíž svazky jsou připoutány řetězy, aby si je knihomolové prahnoucí po vědění nemohli odnést domů. Chybět samozřejmě nemůže ani připomínka jednoho z největších vynálezů – knihtisku Johanna Gutenberga, který otevřel cestu rychlému šíření informací v mnoha odvětvích lidského snažení. Za padesát let po vynalezení knihtisku byly touto metodou v Evropě vytištěny milióny knih. Význam objevu si uvědomovali už Gutenbergovi současníci a osleplý vynálezce byl za své zásluhy jmenován dvořanem mohučského arcibiskupa s doživotní rentou.
Závěrečná část expozice je věnována dějinám moderní české knižní kultury. Je rozdělena podle důležitých etap vývoje českých knih, a to z hlediska obsahu i knižní úpravy. Jedna je například věnována počátkům a rozvoji moderní knižní vazby, další vzniku českých typografických písem. Řadu návštěvníků určitě zaujme i část představující historii a vývoj československého samizdatu, tedy období, kdy se nedostupná literatura získávala opisováním na psacích strojích, sítotiskem či rozmnožováním na jednoduchých kopírovacích strojích. Na své si přijdou i příznivci malíře, básníka, spisovatele a dřevorytce Josefa Váchala. Najdou zde nejen kopie ukázek z jeho tisků, grafik, kreseb či ex libris, ale i mobiliář včetně knihovny z roku 1909. Jiného významného, ale trochu zapomenutého českého básníka, prozaika a sběratele Jarmila Krejcara z Růžokvětu tu připomíná část jeho knihovny a kubistický nábytek, který vznikl podle návrhu architekta Josefa Gočára.
Ve velkém sále bývalého letního refektáře, jehož strop vyplňuje impozantní freska Karla Františka Töppera z roku 1734 s námětem Nebeské blaženosti benediktinů a cisterciáků, jsou každoročně pořádány sezónní výstavy z bohatých sbírek Knihovny Národního muzea.
Když už se do Žďáru nad Sázavou a Muzea knihy vypravíte, stojí za to nahlédnout ještě do Muzea klavíru, které je umístěno v budově bývalého konventu na druhé straně nádvoří. Zdejší expozice zachycuje více než 300 let vývoje klavíru a najdete tu nejrůznější nástroje ze sbírek Českého muzea hudby, které je rovněž součástí Národního muzea. K vidění jsou zde klavichordy, cembala, stolové klavíry, orfiky, zkrácené klavíry a další. Některé z nich patřily významným osobnostem, například Bedřichu Smetanovi nebo Ferenci Lisztovi. Pozornost poutají i unikátní nástroje jako je žirafový klavír, klavír s Heroldovou celotónovou klaviaturou nebo čtvrttónový klavír Aloise Háby. Z téměř čtyřiceti nástrojů je polovina ve vynikajícím stavu a dodnes se na ně při koncertech hraje.
Ani prohlídkou klavírů však vaše návštěva bývalého kláštera nemusí skončit. V budově konventu na vás čeká Santiniho expozice, kterou byste vzhledem k významu tohoto architekta pro žďárskou architekturu neměli vynechat. Nechte si trochu času i na prohlídku barokních koníren s výstavou o rodu Kinských, z něhož pocházejí i současní majitelé zámku. 

Praktické informace

Muzeum knihy
Zámek dr. Radslava Kinského
Zámek 13
591 02 Žďár nad Sázavou 2
tel./fax: 566 625 370
e-mail: muzeumknihyzdar@seznam.cz
www.nm.cz/knihovna-nm/muzeum-knihy.php

Návštěvní doba:
listopad–březen: zavřeno
duben, říjen: so, ne a svátky 8.00–12.00, 12.30–16.00 hod., út a pá jen pro předem objednané výpravy.
květen, červen, září: út–ne 8.00–12.00, 12.30–16.00 hod.
červenec, srpen: út–ne 9.00–12.00, 12.30–17.00 hod.

Poslední prohlídka hromadných výprav začíná vždy hodinu před polední přestávkou nebo koncem návštěvní doby. Každé pondělí je zavřeno.

Informační turistické centrum
CK Santini tour
nám. Republiky 24
591 01 Žďár nad Sázavou
tel./fax: 566 625 808
e-mail: info@santinitour.cz
www.cerum.cz

Žďár nad Sázavou
Centrum města tvoří náměstí Republiky s morovým sloupem, který je dílem sochaře Jakuba Steinhubla z roku 1706. V severozápadní části náměstí stojí budova renesanční radnice s klasicistním průčelím, postavená na přelomu 16. a 17. století (č. 24). Její dnešní podoba vznikla v 2. polovině 18. století. V 1. polovině 19. století k ní přibyla věznice s bytem správce. Radnice dnes slouží jako výstavní síň a konají se zde různé společenské akce. Na jihozápadní straně náměstí stojí jednopatrová budova bývalého hotelu Veliš se secesní fasádou. Na štukové výzdobě jsou vyobrazeny významné osobnosti českých dějin. Severozápadně od náměstí Republiky najdete za radnicí farní kostel sv. Prokopa založený koncem 14. století a v 16. století dvakrát přestavěný. Jeho cennou součástí je pozdně gotická plastika Madony s dítětem pocházející z 2. poloviny 15. století. Po opravě kostela v sedmdesátých letech 20. století vznikla nová křížová cesta, jejíž cínové reliéfy jsou replikou křížové cesty v kostele sv. Václava v Olomouci. V těsné blízkosti kostela stojí kaple sv. Barbory, jejímž autorem je zřejmě architekt Jan Blažej Santini-Aichl. Kaple dnes slouží jako výstavní síň. Nedaleko kostela sv. Prokopa se nachází tvrz, která je jednou z nejstarších budov ve městě. Postavil ji kolem roku 1300 hamerník Kuncman, stavitel zdejších hamrů a mlýna. Tvrz se dochovala v pozdně gotické podobě s barokní střechou. V 19. století sloužila jako sídlo rychtářů, později jako škola a dnes je v ní umístěno Regionální muzeum. Silnice směrem z města k zámku vede přes barokní kamenný most postavený přibližně v šedesátých letech 18. století. Zdobí jej osm soch světců od neznámého autora z 18. století. V blízkosti mostu stojí sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého z počátku 18. století, dílo sochaře Jakuba Steinhubla.
Na severním okraji města najdete zámek, který vznikl přestavbou někdejšího cisterciáckého kláštera. Na prvním nádvoří si můžete prohlédnout bývalou kapli sv. Markéty, v jejíž prostorách se nyní nachází galerie nebo kavárna. Na nádvoří stojí mariánský sloup, dílo sochař Matěje Václava Jäckla z roku 1704. Na druhém nádvoří se nachází původně raně gotický konventní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Díky lodi dlouhé 76 m je kostel druhým nejdelším na Moravě. Přilehlá budova konventu je v současnosti využívána pro pořádání výstav. Proti kostelu stojí třípatrová věž, původně zvonice. Na třetím nádvoří uvidíte budovu, v níž v 18. století působila šlechtická akademie. Dnes se zde nachází správa panství, pracoviště památkového ústavu a od roku 1957 výše popisované Muzeum knihy. Na čtvrtém nádvoří si můžete prohlédnout někdejší barokní konírny, v nichž se v současné době nachází svatební síň a expozice věnovaná rodu Kinských. Cennou památkou a zároveň nejstarší dochovanou částí kláštera je gotická studniční kaple stojící se v zadní části zahrady. Roku 1709 byl severozápadně od kláštera založen Dolní hřbitov, jehož půdorys ve tvaru lebky navrhl Santini. V blízkosti se nachází rozlehlý hospodářský dvůr nazvaný Lyra podle půdorysu ve tvaru tohoto hudebního nástroje. Největším dílem a vrcholem tvorby Jana Blažeje Santiniho-Aichla je však poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře. Stavba, vymykající se konvencím své doby, vznikla v letech 1719–1722 k uctění památky nového českého světce Jana Nepomuckého. Kostel ve stylu barokní gotiky je postaven na půdorysu pěticípé hvězdy, zatímco okolní ambit má tvar deseticípé hvězdy. Do areálu vede pět bran, uvnitř chrámu se nachází pět oltářů. Na hlavním oltáři si můžete prohlédnout plastiky andělů nesoucích postavu sv. Jana, na bočních oltářích sochy čtyř evangelistů, dílo sochaře Jana Pavla Čechpauera z let 1725–1727. Další plastiky zdobí střechy kaplí poutního ambitu, který kostel obklopuje. Pro svou historickou a uměleckou hodnotu byl kostel roku 1994 zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.


Přístup
Žďár nad Sázavou leží na křižovatce silnic č. 19 (Havlíčkův Brod–Boskovice) a 37 (Chrudim–Velká Bíteš) a na železničních tratích č. 250 (Havlíčkův Brod–Brno–Břeclav) a 251 (Žďár nad Sázavou–Nové Město na Moravě–Tišnov).


Zajímavá místa v okolí

Nové Veselí
V obci stojí barokní kostel sv. Václava pocházející z roku 1752 a původně renesanční zámek ze 16. století, který byl později několikrát přestavěn a v současnosti je hospodářsky využit. Při silnici na Bohdalov stojí barokní morová kaple z roku 1681 a směrem na Březí rodný dům Julia Pelikána s pamětní deskou věnovanou tomuto sochaři. Zdejší pomník T. G. Masaryka je jeho dílem.

Sázava
Ve 14. století zde byl založen hamr, který byl v provozu až do 18. století. Díky silné evangelické menšině vznikl v obci roku 1785 evangelický kostel, k němuž přibližně po sto letech přibyla věž. Kamenný most přes řeku pochází z roku 1714. Jihozápadně od Sázavy můžete na vrchu Rosička (645 m) vystoupit na rozhlednu, která je součástí telekomunikační věže postavené roku 2001.

Hamry nad Sázavou
Název obce je odvozen od hamru, v němž se od 14. do 17. století zpracovávala železná ruda těžená v okolí. Patřil cisterciáckému klášteru ve Žďáru nad Sázavou. Kamenný most přes Sázavu vznikl roku 1878. Kolem obce se můžete projít po Hamerském vycházkovém okruhu a prohlédnout si několik rybníků, starý hamr a zajímavé přírodní lokality, například skalní útvar Rozštípená skála.

Peperek
Ze Žďáru nad Sázavou vede přes Hamry červená turistická značka směrem ke kopci, jehož vrcholu (675 m n. m.) můžete dosáhnou po odbočující žluté značce. V dřívějších dobách se zde těžilo stříbro pro žďárský cisterciácký klášter. S kopcem jsou svázány různé „čertovské“ pověsti.

Vodní nádrž Pilská
Nádrž ležící za severozápadním okrajem Žďáru slouží rekreačním účelům. Najdete zde stylový hotel Tálský mlýn a autokemp.

Polnička
Obec byla jedním z nejstarších středisek železářství v oblasti; železná ruda se zde zpracovávala od 14. do 19. století. Původní hamr v 18. století vystřídala vysoká pec a v 19. století přibyla kuplovna, válcovna a další podniky. V polovině 19. století byly zdejší strojírny v rozsahu výroby na druhém místě u nás, po roce 1855 však nastal jejich úpadek vlivem nedostatku dřeva a poklesu cen železa.

Jámy
Zdejší kostel sv. Martina je poprvé zmíněn roku 1672. Na konci 18. století vznikla na jeho místě současná barokní stavba.

Sazomín
V obci si můžete prohlédnout kamenný most přes řeku Oslavu a na návsi zvoničku z 2. poloviny 18. století.

Obyčtov
Barokní poutní kostel Navštívení Panny Marie vznikl v letech 1730–1734 podle plánů Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Je zajímavý svým neobvyklým půdorysem ve tvaru želvy – její hlavu přestavuje věž, krk presbytář a čtyři nohy výklenky s kaplemi. Tvar želvy symbolicky připomíná vlastnosti Panny Marie – stálost a záštitu. V obci stojí ještě barokní rychta z 1. poloviny 18. století a barokní fara z roku 1790.

Expozice staré tiskárny
02_45_01

Hlavní sál Muzea knihy
02_45_02