Karafiatová stezka

Karafiatová stezka - Valašské Meziříčí, Velká Lhota

A bylo jaro. Všechno, všechno kvetlo, a ty včely tolik bzučely, a ta tráva byla taková veliká, a ta rosa jako granáty, a ti ptáčci tolik zpívali, a ti cvrčci – ale ti se něco nacvrčeli! — Tak popisuje ve svých slavných Broučcích příchod jara Jan Karafiát, kněz a spisovatel, který velkou část svého života strávil na Valašsku ve vesnici jménem Hrubá Lhota. Do zapadlé vísky přinesl kulturu a vzdělanost, o níž se tu předtím nikomu ani nesnilo. A tak když zde vznikla nová naučná stezka vinoucí se i kolem kostela, v němž Jan Karafiát kázal, o jejím jménu tvůrci stezky dlouho přemýšlet nemuseli. Koneckonců naučná stezka vedoucí z Valašského Meziřící až k přehradě Bystřička je věnovaná hlavně zdejším přírodním krásám, a autor Broučků měl přírodu určitě rád, jinak by si pro své příběhy vybral jiné hrdiny. „Startuje se“ na železničním nádraží ve „Valmezu“, kde vás přivítá první panel s roztomilými postavičkami. Namaloval je Josef Žlebek, zatímco autorem obrázků zvířat a rostlin je ostravský malíř Ludvík Kunc. Broučci vás budou provázet téměř na všech zastaveních stezky, neboť jejich úkolem je klást vám zvídavé otázky týkající se zdejší fauny a flóry, ale i historie nebo třeba valašského nářečí. Mimochodem, víte, co je to beskyd nebo hafery? Lámat si hlavu mohou dospělí i děti, a správné odpovědi si mohou přečíst na boční straně panelu, teď vám je neprozradíme. A protože stezka začíná ve Valašském Meziříčí, jsou její první zastavení věnována některým pozoruhodnostem tohoto města, například zčásti roubenému kostelu sv. Trojice, postavenému v raně renesančním slohu. Dřevěná loď s ochozem k němu přibyla během přestavby v 18. století. Kostel nyní slouží jako lapidárium renesančních a barokních soch. Další zastavení je v nedalekém parku Botanika, kde si můžete prohlédnout evangelický kostel a pomník T. G. Masaryka. Jiný panel vám ozřejmí, proč se Meziříčí říkávalo „Valašské Athény“ a že i dnes existuje organizace, která usiluje o povznesení kultury a ducha tohoto města. Než se nadějete, ocitnete se nad ruchem městských ulic na vrchu Štěpánov, odkud je pěkný výhled na Veřovické Javorníky a Radhošť. Mimo jiné se dozvíte, že jedině v Beskydech můžete potkat všechny tři naše největší šelmy, tedy medvěda, vlka a rysa. Dále stezka směřuje jižně k osadě Podhájí a její zastavení jsou věnována nejprve historii valašského zemědělství a pasekářskému způsobu hospodaření. Valaši totiž před staletími vyklučili lesy, aby je přeměnili na pole, louky a pastviny, a díky vypásání těchto ploch domácími zvířaty i pravidelnému kosení zde vznikla různorodá společenstva rostlin. Další panely už patří zdejším rostlinám a živočichům a upozorňují, na jaké druhy můžete v okolí natrefit. Záběr je široký, od typických lučních společenstev přes živočichy žijící hlavně v lese až po pestrobarevné obyvatele mokřadních biotopů. Zastavení nad obcí Veselá je zase věnováno zdejšímu druhově bohatému smíšenému lesu. To už se ale blížíte k někdejší Hrubé a dnes Velké Lhotě, jejíž obyvatelé se v minulosti živili hlavně domácí výrobou dýmek zdobených perletí, obušků a také metel. Málokdo by čekal, že v těchto končinách najde památku takového formátu, jakou je zdejší dřevěný toleranční kostel. První bohoslužby se v něm konaly roku 1783, tedy jen dva roky po vydání tolerančního patentu, jímž císař Josef II. vrátil českým a moravským nekatolíkům náboženskou svobodu. Patří mezi unikáty – je totiž jedním z mála svatostánků u nás, který si uchoval původní rysy tolerančních kostelů. Ty se musely stavět bez věží a zvonů, s vchodem mimo hlavní prostranství a s malými okny. To proto, aby nepoutaly pozornost, neboť protestanti neměli být ani nadále rovnoprávní s katolíky. S tím souvisí i poloha stavby – odlehlejší místo, v zimě navíc zcela nepřístupné, mohli tehdejší úředníci jen těžko najít. Kostel si zachoval nejen svůj vnější vzhled, ale i tehdejší podobu interiéru – je prostý a s typickým uspořádáním lavic kolem oválného stolu. Jedinou výzdobou jsou švabachem psané citáty z Bible; sochy ani obrazy tu neuvidíte. Vnitřek památky není vytápěn a nebylo do něj zavedeno umělé osvětlení. Svému účelu slouží kostel i dnes, bohoslužby se tu konají každou neděli. Pokud byste ale do Velké Lhoty dorazili v jiný den a chtěli do kostela nahlédnout, stačí poprosit jeho správce pana Zdeňka Zajíčka, který bydlí hned naproti. Ke kostelu patří samozřejmě i fara, v níž se dosud vystřídalo dvacet farářů. Tím nejznámějším byl asi už zmiňovaný Jan Karafiát, vzdělaný člověk, který měl tehdy za sebou studium v Berlíně, Bonnu, Vídni a Edinburghu. Hovořil plynně několika jazyky a leckdo z jeho přátel žasl, že přijal místo v odlehlé valašské vsi. Jedním ze svých kolegů byl Karafiát dokonce varován, že zde lidé neumí žehlit a že tu nejspíš nenajde nikoho, kdo by mu vařil. Při své skromnosti odmítl mnohem atraktivnější místa, dokonce i v cizině. Ale i přes náročné poměry a velkou chudobu zdejších lidí se tu Janu Karafiátovi líbilo a od roku 1875 zde žil dalších 20 let. O pobytu na Valašsku si nakonec do svého deníku napsal: „Mně se na Valašsku líbilo, když jsem tam ponejprv vkročil; mně se na Valašsku po dvacet let líbilo, i když se mi tam mnohé věci nelíbily; mně se na Valašsku líbilo, i když jsem rád odcházel; a když toto píši, já se zalíbením na Valašsko vzpomínám.“ Své Broučky napsal ještě před příchodem do Velké Lhoty, ale knihu vydal až roku 1876 vlastním nákladem, a dokonce anonymně. Tehdy zapadla téměř bez povšimnutí a až po mnoha letech si získala uznání, které jí právem náleží. Od té doby se Broučci dočkali více než stovky vydání a ilustrovali je známí výtvarníci, například Jiří Trnka, a dnes patří k nejoblíbenějším dětským knihám. Největším Karafiátovým dílem ale byla literárně kritická a jazyková revize textu Bible kralické, jejímž cílem bylo vytvořit konečnou verzi kralického překladu Bible, která by se dále vydávala beze změn. Z Velké Lhoty vás naučná stezka povede k přehradě Bystřička, vybudované v letech 1908–1912. Měla sloužit jako zásobárna vody pro nerealizovaný průplav Dunaj – Odra – Labe a chránit údolí pod hrází před povodněmi. Tento svůj úkol splnila několikrát, mimo jiné i při povodních roku 1997, kdy se celá přehrada zaplnila během 48 hodin. 170 m dlouhá kamenná hráz přehrady byla v době svého vzniku jednou z nejodvážnějších vodních staveb na našem území. Dnes je nádrž oblíbeným cílem rekreantů a milovníků vodních sportů. Obyvatelé stejnojmenné obce se dříve živili výrobou nožů křiváků, loučí a domácího dřevěného nádobí, kterému se také říkalo valašský porcelán. Naučnou stezku vybudoval roku 2002 Český svaz ochránců přírody z Valašského Meziříčí. Čtrnáctikilometrová procházka je ideální trasou na celodenní výlet a kromě nádherných výhledů vám umožní dozvědět se nejrůznější zajímavosti o zdejší přírodě a historii. Díky dobrému značení nezabloudíte a můžete ji projít i bez mapy nebo průvodce. A když se budete chovat opravdu tiše, možná se vám poštěstí zahlédnout některého z krásných živočichů, kterých jsou okolní lesy plné – stejně jako se to povedlo Miroslavu Dvorskému, jednomu z tvůrců naučné stezky, jehož fotky vám možná dodají to správné odhodlání k pěknému výletu… 

Valašské Meziříčí
Historická část v okolí náměstí Míru byla vyhlášena městskou památkovou zónou. Domy lemující náměstí měly až do požáru roku 1865 renesanční a barokní ráz; při následných opravách byla zazděna většina podloubí. Za pozornost stojí barokní dům U dvanácti apoštolů (čp. 118) a budova radnice (čp. 6 a 7). Prostor náměstí zdobí barokní sloup Panny Marie z roku 1670 a socha sv. Floriána z roku 1901. Kousek od náměstí si můžete prohlédnout původně renesanční zámek Žerotínů, jehož stavbu započal roku 1539 Jan z Pernštejna a který v 1. polovině 18. století barokně upravili Žerotínové. Přistavěno bylo jeho jižní křídlo, mírně prodlouženo bylo severní křídlo a tím vzniklo nádvoří s arkádami. Od roku 1991 se v prostorách zámku nachází Kulturní zařízení města Valašské Meziříčí. Na severním křídle se zachoval hodnotný kamenný portál se znakem Žerotínů z roku 1750. Poblíž zámku stojí původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož věž vznikla při renesanční přestavbě roku 1581. Asi o 100 let později při barokních úpravách přibyla hodnotná kaple Panny Marie. V presbytáři kostela se zachovala gotická klenba. Součástí kostela je i barokní vjezd na přilehlý dvůr, ozdobený ostěním, dvěma vázami a sochami Krista, sv. Petra a sv. Pavla. V Husově ulici si můžete prohlédnout novorenesanční budovu gymnázia z roku 1875. Busta Františka Palackého u budovy je dílem sochaře Ambrože Špetíka. Za vidění stojí secesní budova Ústavu pro neslyšící děti, postavená roku 1910 podle plánů architekta Antonína Papeže. Najdete ji ve Vsetínské ulici jihovýchodně od centra (čp. 454). Nad soutokem Rožnovské a Vsetínské Bečvy v parku Abácie se tyčí pomník 1 228 rakouských, ruských a francouzských vojáků, kteří zemřeli v lazaretu na zámku po bitvě u Slavkova roku 1805. V místní části Krásno můžete spatřit radnici z roku 1580, v letech 1765–1766 barokně přestavěnou; v současné době slouží jako městská knihovna. Masarykovu ulici zdobí původně gotický kostel sv. Jakuba Většího, v 16. století renesančně a později barokně upravený; z původní stavby se zachoval jen gotický žlábkovaný portál. V aleji mezi kostelem a bývalou radnicí stojí osm barokních soch z 2. poloviny 18. století. Empírový zámek Kinských vznikl roku 1854 přestavbou původní správní budovy velkostatku. V jeho prostorách sídlí pobočka Muzea regionu Valašsko ve Vsetíně s expozicí gobelínů a osvětlovacího skla (viz Toulavá kamera 2, kapitola Sklo a gobelíny). Konají se zde rovněž různé společenské akce, besedy a přednášky. K zámku přiléhá rozlehlý anglický park se starými dřevinami založený na přelomu 18. a 19. století, v němž si můžete prohlédnout třeba hodnotnou rokokovou vázu s putti pocházející z 2. poloviny 18. století. Na vrchu Helštýn, zdvíhajícím se severně od města, najdete památník obětí 2. světové války z roku 1948. Z vrcholu je krásný rozhled na město a okolí. V nedaleké místní části Krhová se zachoval hodnotný vyřezávaný kříž z roku 1837. Na jižním okraji města byla roku 1946 ve Vsetínské ulici postavena moderní hvězdárna. V jejím sousedství stojí stará hvězdárna z roku 1928, vyhlášená za technickou památku. V ulici Zdeňka Fibicha najdete ve Středisku volného času Domeček Muzeum valašských strašidel (viz Toulavá kamera pro děti, kapitola Valašská strašidla). Vedle městského hřbitova se nachází židovský hřbitov, z jehož asi 200 původních náhrobků se zachovala jen necelá desetina, ostatní byly zničeny roku 1956. 

Přístup
Valašské Meziříčí leží na křižovatce silnic 35/E442 (Hranice na Moravě – hraniční přechod Bílá-Bumbálka/Makov) a č. 57 (Vsetín – Nový Jičín). Do města vedou železniční tratě č. 280 (Hranice na Moravě – Střelná), č. 281 (Valašské Meziříčí – Rožnov pod Radhoštěm), č. 303 (Kojetín – Valašské Meziříčí) a č. 323 (Ostrava – Valašské Meziříčí). Město a jeho okolí najdete na mapách KČT č. 60 Moravská brána a Oderské vrchy, č. 94 Hostýnské vrchy a č. 96 Moravskoslezské Beskydy. 

Zajímavá místa v okolí 

Santov
Zdejší zvonička pod lipami je přesnou kopií původní stavby, zaniklé po 2. světové válce. 

Valašská Bystřice
Od přehrady Bystřička můžete po silničce nebo po žluté a pak zelené turistické značce pokračovat k Valašské Bystřici. Její dominantou je pozdně barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený v letech 1772–1778. U něj jsou dvě kamenné hrobky portášů pocházejících ze slavného rodu fojtů Křenků. 

Malá Lhota
V obci stojí malá zvonička, postavená původně roku 1687 a obnovená ve 20. století. U zdejšího hostince Pod Dubem uvidíte dva mohutné duby, jejichž stáří se odhaduje na 250 let. 

Křivé
Roku 1621 se na západním svahu kopce Štěpánov odehrála bitva mezi císařským vojskem a vzbouřenými Valachy. Zahynulo v ní asi 300 povstalců a mnoho dalších bylo upáleno ve zdejších stodolách.
Moravskoslezské Beskydy
viz kapitola 21 Miyszani łowiec 

Praktické informace
Český svaz ochránců přírody Valašské Meziříčí
U Rajky 15 757 01 Valašské Meziříčí
tel./fax: 571 621 602
e-mail: valmez@ochranci.cz
www.ochranci.cz
Infocentrum
Nádražní 545 757 01 Valašské Meziříčí
tel.: 972 774 416
e-mail: vlm@cdcentrum.cd.cz
www.valasskemezirici.cz


Mláďata puštíka obecného, který hnízdí v lesích kolem naučné stezky
04_48_01

Toleranční kostel ve Velké Lhotě
04_48_02
.