Houslařské tradice

Houslařské tradice - Luby

O houslích se říká, že ze všech hudebních nástrojů nejvíce připomínají lidský hlas. Mají podobně široký rozsah a hrou na ně lze vyjádřit snad všechny pocity duše. Možná díky tomu se v 18. století staly nejrozšířenějším hudebním nástrojem laiků i profesionálů. Za jejich kolébku je sice považována Itálie, ale s tamními mistry brzy soupeřili i houslaři z Francie, Německa a českých zemí. S dlouhou houslařskou tradicí se u nás setkáme zejména v Praze a v podhůří Krkonoš a Krušných hor. A právě v jednom z krušnohorských městeček se ještě nedávno nacházela naše malá a jediná houslařská škola. Vždy patřila a stále patří mezi nejlepší v Evropě, i když se přestěhovala do Chebu. Lubům ale houslařská tradice a hlavně jedinečná expozice houslí a nástrojů zůstala. Můžete si ji prohlédnout v druhém patře budovy městského úřadu.
Housle mají své kořeny v Asii a jejich předchůdcem byly středověké nástroje rubeca, fidula a jí příbuzná lyra braccio, která se průběhu 15. a 16. století přizpůsobila evropskému vkusu. Střediskem výroby houslí v té době byla italská města Cremona, Brescia a Benátky. Za otce jejich současné podoby je považován Andrea Amati. Ten vyrobil první nástroj na objednávku rodu Medicejských, kteří ho požádali o výrobu nástroje vhodného pro pouliční muzikanty, a je také autorem nejstarších dochovaných houslí z roku 1564. Andrea Amati, jeho synové a vnuk Nicolas platily za mimořádně nadané řemeslníky a umělce, neboť právě oni dali houslím jejich tvar a pomocí řady úprav zvýraznili jejich zvuk. Vrcholu houslařství dosáhl žák Nicolase Amatiho Antonio Stradivari, jehož jméno se stalo symbolem tohoto nástroje. Za svého života zřejmě postavil více než tisíc hudebních nástrojů, z nichž se dodnes dochovala asi polovina. Jeho nejznámějšími houslemi jsou tzv. „Le Messie“ nazývané též „Salabue“, které vyrobil roku 1716. Nikdy se na ně nehrálo a jsou uloženy v oxfordském Muzeu umění a archeologie (Ashmolean Museum). Od dob Amatiho či Stradivariho se už tvar houslí téměř nezměnil, pouze se o něco prodloužil jejich krk, což umožnilo hraní vyšších tónů. Nástroje těchto houslařů jsou pro svůj zvuk dodnes pokládány za nepřekonatelné. V průběhu 17. až 19. století byl pro housle napsán nespočet hudebních skladeb, které složili ti nejslavnější skladatelé.
Městečko Luby se může pochlubit téměř 400 let dlouhou houslařskou tradicí. Prvním doloženým nástrojem z tohoto regionu je viola vyrobená roku 1664 v blízké osadě Mostek Johanem Adamem Pöplem. Dnes se nachází v depozitáři Germánského muzea v Norimberku. V době náboženského útlaku mistr Pöpl spolu s dalšími odešel do blízkého saského Neukirchenu (Markneukirchen), kde založili novou tradici houslařské výroby. Další písemná zmínka o lubském houslařství se týká houslaře Eliáše Plachty, který zároveň působil na zdejším panství jako lesník. Z jeho rodu pocházelo asi patnáct ze čtyřiceti houslařů, zmiňovaných v 18. století. Za nejlepšího z nich je označován Martin Wenzel Placht. Mezi významné houslařské rody patřili také Sandnerové a Hoyerové, kteří měli rozhodující podíl na vzniku tzv. Schönbašské školy (Luby se v té době jmenovaly Schönbach). V letech 1770–1780 zde došlo k novému rozmachu houslařského řemesla a vznikl i jeho cech. V 19. století se houslaři začali specializovat a postupně dokonce část výroby získala průmyslový charakter. Roku 1873 byla v Lubech založena první houslařská škola, která měla zvýšit úroveň řemesla nejprve teoretickým a hudebním vzděláním a od roku 1908 i praktickou výukou stavby houslí. Na přelomu 19. a 20. století nastal příklon k faktorské výrobě (faktoři většinou dodávali domácím výrobcům materiál a vykupovali od nich hotové výrobky); v Lubech se v té době stavbou nástrojů živilo více než 1 000 lidí. Ve dvacátých letech 20. století zdejší roční produkce dosahovala 150 000 houslí a 90 000 dalších nástrojů. Tato úctyhodná čísla však poněkud pošramotila pověst zdejších výrobků, neboť nárůst kvantity znamenal pokles kvality. Získaly si pověst krejcarových kousků, protože byly levné a mohly si je koupit i chudší vrstvy obyvatel. Tomuto trendu odpovídá i text dobového reklamního inzerátu jednoho z obchodníků s hudebními nástroji: „Jan Bašta, nejproslulejší vývoz hudebních nástrojů a strun v Schönbachu u Chebu (Čechy), doporučuje své známé, jakožto za nejdokonalejší a nejlevnější uznané mistrovské housle se smyčcem a pouzdrem uzavíratelným, vykládaným flanelovým obalem, franko jen za 9, 10, 12 a 15 zl.“ I v tomto období zde však působili vynikající houslaři. Za světové krize objem zdejší výroby poklesl na desetinu a k dalšímu vzestupu došlo až před 2. světovou válkou. Po ní řada houslařů přesídlila do sousedního Německa a po roce 1948 byly všechny soukromé výrobny sloučeny do národního podniku Cremona. Dědicem zdejší houslařské tradice je dnes společnost STRUNAL (STRUnné NÁstroje Luby), která je také provozovatelem expozice hudebních nástrojů, umístěné v budově městského úřadu.
Zdejší škola působila v Lubech od doby založení až do svého nedávného přesunu do Chebu stále ve stejné budově v Revoluční ulici (č. 536). V oboru houslař a kytarář na ní dnes studuje víc než 60 chlapců a několik dívek. Kromě současných moderních nástrojů se tu učí vyrábět i repliky děl dávných mistrů. Roku 2005 se zde uskutečnila mezinárodní houslařská soutěž učňů a tovaryšů. Účastníci si dovezli vlastnoručně vyrobený nástroj, který hodnotila mezinárodní porota, a ještě museli projít zkouškou zručnosti. Školu už v Lubech nenajdete, zato expozici hudebních nástrojů byste si rozhodně neměli nechat ujít. Uvidíte tu unikáty, mezi které se řadí například jedny z prvních nástrojů, pocházející z východní Asie. Obvykle byly vybaveny dvěma strunami a hrálo se na ně neobvyklým způsobem - smyčec, prostrčený mezi strunami, zůstával nehybný, a pohybovalo se nástrojem. Kolekce z Indie a Pákistánu tvoří nástroje, které se vyznačovaly obvykle dutým dlouhým krkem a jejichž tělo se vyrábělo i z kůry dýní nebo skořápek ořechů. Mistrovským kouskem zdejší sbírky jsou bezesporu zdobené housle vyrobené pro císaře Františka Josefa při příležitosti šedesátého výročí jeho vlády. Víc než kvalitním hudebním nástrojem jsou však prý jen zdařilým řezbářským dílem. 

Praktické informace

Městský úřad Luby
náměstí 5. května 164
351 37 Luby
tel.: 354 596 001, 354 420 411
fax: 354 420 419
e-mail: info@mestoluby.cz
www.mestoluby.cz

Návštěva expozice je možná po předchozí dohodě s jejím správcem, panem Miroslavem Černíkem, na tel. 605 138 223.

Infocentrum MKS
Maxima Gorkého 1
357 51 Kynšperk nad Ohří
tel.: 352 324 271
fax: 352 324 272
e-mail: mkskynsperk.info@volny.cz
www.kynsperk.cz

Luby
Německým králem Ludvíkem byly Luby (tehdy Schönbach) povýšeny již roku 1319 na město, které mělo stejná práva jako Cheb. Dominantou jeho historické části je pozdně románský kostel sv. Ondřeje, založený zřejmě ve 12. století. Je jednou z nejstarších církevních staveb v západních Čechách; románské jádro se zachovalo v základech současné věže. Současná podoba kostela je výsledkem přestavby z roku 1734. Dlouhou tradici houslařství připomíná socha houslaře z roku 1922 stojící na náměstí. Zdejší hřbitovní kaple pochází z roku 1716. Severozápadně od městečka se v blízkosti obce uprostřed anglického parku nachází areál hospodářského statku se zbytky barokního zámku, pocházejícího z konce 17. století. Na okraji zámeckého parku se zachovaly pozůstatky někdejší tvrze. V Horních Lubech si můžete prohlédnout zajímavý 120 cm vysoký kámen s reliéfem Krista a dvou postav na přední straně a s reliéfem postavy padající z koně na zadní straně.

Přístup
Automobilem se do městečka dostanete například po silnici č. 212 z Kynšperku nad Ohří. Ten se nachází v blízkosti silnice č. 6 (Karlovy Vary–Sokolov–Cheb). Luby leží na železniční trati č. 146 (Cheb–Luby). Město a jeho okolí najdete na mapě KČT č. 1 Ašsko a Chebsko.

Zajímavá místa v okolí

Plesná
Zdejší v jádru barokní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie získal současnou podobu při přestavbě roku 1883. Novorenesanční evangelický kostel pochází z roku 1848. Židovský hřbitov z konce 19. století byl za komunismu zničen a zachovaly se z něj pouze zbytky.

Lomnička
Před novorománským kostelem Nejsvětějšího srdce Páně, postaveném roku 1833, si můžete prohlédnout kamenný smírčí kříž. Jihozápadně od obce se nachází židovský hřbitov, založený zřejmě na počátku 19. století.

Kostelní
Dominantou obce je kostel sv. Jiljí, založený ve 13. století a koncem 17. století barokně upravený. V jeho zdi nepřehlédněte dva zazděné kamenné reliéfy znázorňující muže se svitkem v ruce a draka nesoucího v tlamě postavu. Zřejmě se jedná o ztvárnění pověsti o vládci hradu na Vysokém kameni. To jsou skály, nacházející se západně od obce, chráněné dnes jako přírodní památka. Podle legendy zde kdysi stával mohutný hrad, který byl i s pánem proklet a propadl se do země. Místo je z Kostelního přístupné po červené turistické značce.

Přírodní park Leopoldovy Hamry
Východně od Lubů se na okraji Krušných hor prostírá přírodní park, vyhlášený roku 1986 na ploše 4 000 ha. Jeho území je přibližně z poloviny zalesněno smrkovými monokulturami, zbytek tvoří zejména pastviny a rašeliniště.

Nový Kostel
Na místě církevní stavby z počátku 17. století vznikl roku 1776 nový kostel Povýšení sv. Kříže; odtud pochází název obce.

Božetín
Na západním okraji obce, založené již ve 12. století, se zachovalo tvrziště s valem.

Expozice houslí
02_11_01

Učitel ing. Jaromír Jelínek si se studenty prohlíží nejstarší nástroj zdejší expozice

02_11_02