Dendrologická zahrada

Dendrologická zahrada - Průhonice

Průhonice u jihovýchodního okraje Prahy jsou častým cílem výletníků hlavně kvůli světoznámému parku, který zde v 2. polovině 19. století založil tehdejší majitel panství hrabě Arnošt Silva Tarouca. Park však není jedinou krajinářskou chloubou této středočeské obce. Množství vzácných dřevin z různých koutů světa můžete obdivovat také v méně známé a o něco mladší Dendrologické zahradě. Název zahrady vypadá tajemně, ale to je jen tím, že je odvozen z řečtiny. Dendros v tomto jazyce znamená „dřevina“ a logos je „slovo“ nebo „řeč“. Dendrologie je tedy nauka o dřevinách a podobný význam mají i další slova s tímto základem – například taková dendrochronologie využívá letokruhů k určení stáří stromů a dendrotéka je zase sbírka semen a vzorků dřevin. Ale zpět k zahradě. Roku 1908 byla ve Vídni na popud Arnošta Silvy Taroucy založena Dendrologická společnost, jejímž cílem bylo rozšiřovat tehdejší vědění o dřevinách a zahradnickém umění, a o rok později vznikla v Průhonicích i spolková zahrada. Jejím pokračovatelem je současná Dendrologická zahrada založená roku 1974, která je součástí Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (VUKOZ). Má přírodně krajinářský styl a tvoří ji luční plochy střídající se se skupinami dřevin. Vznikla vlastně hlavně proto, aby bylo kde soustředit různé genofondy rostlin, které pak mohou sledovat odborníci i laická veřejnost. Na rozdíl od jiných botanických zahrad či arboret se ta zdejší odlišuje systémem výsadby. Stromy, keře i trvalky jsou tu uspořádány do tématických skupin podle svého uplatnění. Pohromadě zde tedy najdete třeba pnoucí rostliny a jinde zase zakrslé dřeviny… V současné době se tu na ploše 80 hektarů vyskytuje asi 5 000 druhů dřevin a trvalek. Na návštěvníky zahrady čeká podrobný informační systém upravený do malého a velkého procházkového okruhu. Ten delší vás provede všemi odděleními zahrady, jejichž názvy často naznačují, co v nich uvidíte. Například Vrboviště nemůže být ničím jiným než sbírkou několika desítek druhů vrb. Kromě těch známějších tu uvidíte třeba i miniaturní vrbu západohimalájskou, která dosahuje výšky jen 2–3 cm, nebo příbuznou vrbu ze Sachalinu, vyznačující se až 5 cm širokými zploštělými větvičkami hustě pokrytými kočičkami. Naopak Pestrolisté dřeviny na barevné louce je stanoviště, kde už se druhy rostlin dopředu hádají těžko. Najdete tu jehličnany i listnáče, o jejichž výběru rozhodlo zajímavé zbarvení, například modrošedý až stříbrný smrk pichlavý, žlutý jalovec čínský nebo červenolistý buk lesní. Největší vodní plochou zahrady je Černý rybník, na jehož březích si můžete kromě obvyklejších druhů prohlédnout takovou zajímavost, jakou je metasekvoj čínská, nazývaná též „živá zkamenělina“. To proto, že nejprve byly známy její zkameněliny a teprve od roku 1941 její „živá verze“. Břehy rybníka jsou také útočištěm kachen, lysek a v letní sezoně i volavek. Za Černým rybníkem zase našla svůj domov skupina japonských třešní neboli sakur, která je počtem asi 50 kříženců a kultivarů u nás nejpestřejší. Názvem Štípenka je označena část zahrady, která již od roku 1965 sloužila jako matečnice dřevin, tedy jako zdroj semen a řízků rostlin. Dnes tu najdete asi 500 druhů a odrůd rododendronů, jejichž královstvím je ale hlavně Rododendronový les s dalšími převážně stínomilnými dřevinami. A rododendrony najdete i v Údolíčku, jímž protéká Malý potok se soustavou menších vodních nádrží. Vytvářejí mikroklima nezbytné pro pěstování vodních rostlin a stálezelených dřevin; ty tu zastupuje například břečťan či zimostráz. Oddělení Borovice u remízku zase obsahuje asi nejcennější kolekci dřevin Dendrologické zahrady. Tvoří ji přibližně 40 druhů borovic s dalšími varietami a odrůdami. Navzájem se od sebe liší počtem a délkou jehlic, tvarem a velikostí šišek či výškou, ale společnou mají odolnost a dlouhověkost. Rekordmani v kalifornských horách jsou dnes staří až 3 000 let. Hodnotná je také zdejší sbírka tavolníků, kvetoucích na konci jara a začátkem léta, a co do počtu je zcela výjimečná kolekce okrasných jabloní, kterých tu mají téměř 200 odrůd. Jiná část zahrady je zase věnována zakrslým jehličnanům, tedy pomalu rostoucím odrůdám smrků, borovic, jedlí a modřínů a samozřejmě i vřesům, čilimníkům a kručinkám… V oddělení Živé ploty pak najdete asi 90 druhů dřevin rozdělených podle toho, pro jak vysoké ploty se hodí. Dendrologická zahrada není určená jen těm, kdo chtějí studovat vlastnosti a možnosti využití méně známých rostlin. Rok co rok tu v dubnu a květnu rozkvétají také desetitisíce „obyčejných“ tulipánů a dalších jarních cibulovin a více než sto odrůd růží. Kromě toho, že slouží jako zdroj cenných informací, je Dendrologická zahrada rovněž příjemným místem k odpočinku. Pokud nemáte zrovna chuť „nasávat“ vědomosti, můžete nechat pracovat své smysly nebo prostě jen relaxovat. Podobně to dělají i jiní; nedivte se, když tu narazíte na skupinku hráčů petanque nebo na houslistu cvičícího uprostřed krásné krajiny. A v posledních letech se zde navíc běžně konají i svatební obřady. Novomanželský polibek pod širým nebem a s kvetoucími kulisami je jistě nezapomenutelným zážitkem… Ale pokud se vás tato zkušenost již nebo ještě netýká, můžete sem vyrazit třeba na romantický piknik. Na výlet do Průhonic za teplého a slunečného dne budete určitě ještě dlouho vzpomínat. 

Průhonice
První zmínka o obci je z roku 1187, kdy zde byl postaven románský kostelík Narození Panny Marie, nejstarší část dnešního zámeckého areálu. Zámek vznikl v 16. století v renesančním slohu na místě původní, asi 300 let staré tvrze; v letech 1889–1894 prošel novorenesanční úpravou architekta Josefa Stibrala. K areálu zámku přiléhá rozlehlý park, který zde v 2. polovině 19. století založil tehdejší majitel zámku Arnošt Silva Tarouca. Park má rozlohu 240 ha a je rozdělen na dvě poloviny silnicí. Roste zde přes 1 000 druhů rostlin, keřů a stromů, na jaře z nich vynikají zejména rododendrony a azalky. V obou částech parku se nacházejí rybníky a různá romantická zákoutí, na stráni nad Botičem si můžete prohlédnout velké alpinum. 

Přístup
Průhonice leží v blízkosti dálnice D1 (Praha – Brno). Z Prahy sem jezdí MHD, například autobusy ze stanice metra C Opatov. Průhonice najdete na mapě KČT č. 37 Okolí Prahy-východ.
Zajímavá místa v okolí
Přírodní park Botič-Milíčov
Severním směrem vede z Průhonic červená turistická značka na území přírodního parku, který se rozkládá v nivě Botiče a Pitkovického potoka. Byl vyhlášen roku 1984 kvůli ochraně zdejší přírody, zejména ptactva a obojživelníků, a kvůli zachování původní vesnické zástavby. 

Pitkovická stráň
Kousek za přírodním parkem Botič-Milíčov vás zelená značka dovede k přírodní rezervaci ochraňující vzácné druhy rostlin, například koniklec luční. 

Kunratice
Zdejší kostel sv. Jakuba byl v letech 1730–1736 barokně upraven, zřejmě podle návrhu Tomáše Haffeneckera. Z nejstaršího gotického období se dochovala sakristie s freskami ze 14. století. U kostela stojí novogotická hrobka rodiny Korbů z Weidenheimu, jejíž členové patřili k mecenášům kostela. Blízký klasicistně upravený zámek je veřejnosti nepřístupný, prohlédnout si můžete jen přilehlý park. Na severním okraji čtvrtě začíná Kunratický les, rozlehlý lesní komplex s bohatým druhovým zastoupením dřevin; žije zde i značné množství zvěře. Můžete si tu prohlédnout zříceninu Nového hrádku; v letech 1410–1412 ho nechal vystavět král Václav IV., který zde také roku 1419 zemřel. Již o tři roky později byl hrádek zničen husity. Ze stavby se dochovaly jen základy zdí jednotlivých místností. 

Chodov
Severozápadně se na okraji Prahy nachází čtvrť Chodov, jejíž nejvýznamnější historickou památkou je vodní tvrz postavená ve 13. století. Roku 1676 se stala majetkem benediktinů od sv. Mikuláše na Starém Městě, kteří ji nechali přestavět na barokní zámeček; na počátku 19. století získal klasicistní podobu. Dnes je zde galerie a pořádají se tu různé kulturní akce. 

Petrovice
Červená značka vede z Průhonic přes přírodní park Botič-Milíčov do čtvrti Petrovice, jejíž název je zřejmě odvozen od jejího zakladatele (Petrova ves). Zdejší kostel sv. Jakuba Staršího vznikl kolem roku 1250; později byl upraven barokně a v roce 1910 novogoticky. Poblíž se nachází barokní zámek, vystavěný po roce 1716 Františkem Karlem Pacelim na místě tvrze z 15. století. V současné době je zámek ve špatném technickém stavu.
Praktické informace
Dendrologická zahrada
Za dálnicí 146 252 43 Průhonice
tel.: 267 711 690
e-mail: dz@vukoz.cz
www.vukoz.cz

Návštěvní doba:
duben–říjen: út–ne 9.00–18.00 hod.


Vlhký vzduch v Údolíčku vytváří vhodné mikroklima pro pěstování asijských dřevin
04_37_01

V zahradě se každoročně pořádá výstava jarních cibulovin
04_37_02