Dřevěný most

Dřevěný most - Kyselka-Radošov

Středověká Evropa byla protkána stezkami, které byly podobně jako dnes dálnice či železnice tepnami veškerého obchodu. Procházely městy, v nichž kupci museli většinou platit clo a někdy i povinně vystavovat své zboží k prodeji. Z podobných poplatků či obchodů města bohatla, a bylo tedy v zájmu měšťanů, majitelů panství či přímo panovníka udržovat stezky bezpečné a dobře schůdné. Nejčastější přírodní překážkou bývaly řeky. Obchodní karavany je musely přebrodit a tam, kde to nešlo, bylo nutné postavit most. Taková výsada připadla nejbližšímu většímu městu, kterému přinášelo vybírání cla nemalé zisky. Jeden z tehdejších mostů, dřevěný, krytý šindelovou střechou, spojuje dodnes břehy Ohře v obci Radošov nedaleko Karlových Varů. Je jediný svého druhu u nás. Z Prahy vedlo ve středověku směrem na západ a dál do německých zemí několik obchodních stezek. Nejvýznamnější byla bezpochyby tzv. Velká cesta (Via magna) nazývaná též Královská (Via regia), Erfurtská či Sedlecká. Procházela Slaným, Louny, Kadaní a Doupovskými horami. Za nimi musela překonat největší zdejší tok, řeku Ohři. V Radošově k tomu zpočátku sloužil pouze brod; brzy ale nestačil, neboť provoz na stezce se za vlády Karla IV. zvýšil. Roku 1352 totiž císař rozhodl, že kupci s náklady jemných suken, francouzských vín a dalšího drahocenného zboží budou putovat právě po stezce vedoucí přes radošovský brod, zatímco kupci s jiným zbožím využijí například stezky vedoucí podél Ohře nebo přes Žlutice. Panovník tak chtěl zajistit přísun peněz do královských měst ležících na území Doupovských hor a v jejich okolí. Jedním z nich byl i Ostrov, jemuž roku 1364 udělil Karel IV. právo postavit most a vybírat clo. Přesné datum vzniku radošovského mostu není známo, ale víme, že byl dokončen nejspíš v šedesátých letech 14. století. Není ani jasné, jak vlastně původní radošovský most vypadal; dochovaly se jen informace o tom, že stál na čtyřech pilířích. Tehdy se jednalo o ryze dřevěnou stavbu, která značně trpěla při povodních, působením ledových ker při jarním tání a hnilobou části konstrukce stojící ve vodě. Most proto musel být neustále opravován, což stálo část vybraného cla. Jeho výše však nebyla zanedbatelná, vždyť v blízkém okolí žádné jiné mosty nebyly a podle údajů z roku 1624 se v Radošově vybralo dvakrát tolik peněz než v branách města Ostrova. Za třicetileté války byl most důležitým strategickým bodem; nakonec ho strhli Švédové. Podrobnější informace o opravách a následné podobě mostu pocházejí až z 18. století. Z roku 1731 se například zachoval seznam materiálu potřebného pro obnovu mostu. Je na něm uvedeno 40 kmenů dubů, 32 jedlí, 20 smolných borovic, 72 dubových kůlů, 150 oloupaných kmenů na lešení a 140 kmenů na řezivo. Ještě v té době byl most celý ze dřeva a jeho horní část byla zřejmě roubená. Nakonec i on doplatil na válečné vřavy. O 11 let později spálilo nový most při válkách o rakouské dědictví francouzské vojsko. Stavba byla opět obnovena, ale za dalších 11 let, přesně roku 1753, se část mostu zřítila. Po této události bylo vyzděno nábřeží, ale konstrukce mostu zůstávala i nadále ze dřeva. K výstavbě kamenných pilířů došlo až roku 1768 a ochranu proti ledovým krám od té doby zajišťovaly ledolamy, vybudované z dubových klád. Za napoleonských válek hrozilo nebezpečí vpádu francouzského vojska, a proto byla půlka mostu dočasně rozebrána. Po následující dvě staletí byl most podobných pohrom ušetřen, jenže roku 1986 přišla rána v podobě požáru, kterému padlo za oběť vše kromě kamenných pilířů. Most byl po staletí neodmyslitelnou součástí obce, a proto se ihned začalo uvažovat o jeho obnově. Jenže to nebylo tak jednoduché jako v dobách, kdy byl most potřebný a materiál či peníze na jeho obnovu vždy někdo rád poskytl. Diskuse o tom, zda se má postavit v původní podobě, nebo má na jeho místě vyrůst nový, moderní most se protáhla na léta. I když první varianta nakonec zvítězila, dalších deset let trvalo shánění peněz, zčásti i formou veřejné sbírky. Rekonstrukce proto začala až roku 2001 a o dva roky později spojila břehy Ohře v Radošově nová dřevěná krytá konstrukce se šindelovou střechou, postavená přesně podle dochované historické dokumentace. Velikost a polohu si zachovala i malá okénka ve stěnách, která slouží k osvětlení uzavřeného prostoru. Díky aktivitě a pevné vůli zastupitelů obce Kyselka, pod niž dnes Radošov patří, si tak dnes můžete prohlédnout dílo, jaké u nás jinde nenajdete. 

Kyselka
Historie obce je svázána s lázeňstvím; již od středověku jsou známé zdejší vývěry minerální vody s bohatým obsahem oxidu uhličitého. Voda pramenila na úbočí Bukové hory, a proto se nazývala Buková kyselka. Roku 1867 začal prameny využívat karlovarský podnikatel Jindřich Mattoni a vybudoval zde lázeňský areál s kolonádou. Během druhé světové války lázně sloužily jako vojenský lazaret, poté jako dětská léčebna. Dnes jsou uzavřené a chátrají. V místní části Radošov stojí původně gotický kostel sv. Václava, v 18. a 19. století upravený do dnešní podoby. Při opravě jeho věžních hodin roku 2003 se zjistilo, že pocházejí zřejmě ze 14. století, a jsou tedy nejstarším funkčním strojem svého druhu u nás. 

Přístup
Obec leží na silnici č. 222, vedoucí z Karlových Varů podél řeky Ohře. Přístup je možný také z města Ostrov po silnici č. 221. Nejbližší železniční stanice se nachází ve Vojkovicích (6  km po červené značce) a v Ostrově (6  km po žluté značce) na trati č. 140 (Chomutov – Karlovy Vary – Cheb). Kyselku a její okolí najdete na mapě KČT č. 4 Krušné hory-Karlovarsko. 

Zajímavá místa v okolí 

Bučina
Z Kyselky vede červená turistická značka na kopec Bučina (582 m). Stojí zde kamenná rozhledna poskytující nádherný výhled na údolí Ohře, střední část Krušných hor a Doupovské hory. 

Ostrov
Historické centrum města je od roku 1992 chráněno jako městská památková zóna. Nejstarší stavbou je kostel sv. Jakuba Většího, původně románský, postavený v letech 1224–1226. V jeho presbytáři se zachovala raně gotická křížová klenba a malby ze stejné doby; v lodi si můžete prohlédnout malby renesanční a raně barokní. Ostrovský zámek vznikl za Šliků na přelomu 15. a 16. století přestavbou staršího sídla. V 1. polovině 17. století ho rozšířil a přestavěl vévoda Julius Jindřich a v letech 1685–1690 jeho rod vystavěl před starým šlikovským zámkem nové sídlo. Současnou podobu získal úpravami v 19. a 20. století a dnes v něm sídlí škola. Přilehlý park byl založen roku 1625; později byl barokně upraven ve stylu francouzské zahrady a nakonec přebudován na přírodně krajinářský park. Dovnitř se vstupuje Bílou branou z roku 1690, která je dílem zdejšího sochaře Martina Möckla. V parku stojí barokní letohrádek a tzv. Bílý dvůr z konce 17. století, nazývaný též Palác princů, kaplička sv. Jana Nepomuckého a barokní kamenný mostek se sochou sv. Jana. Park je přístupný veřejnosti. Pod původně gotickým kostelem sv. Archanděla Michaela se nacházejí pozůstatky městských hradeb ze 14. století. Na Starém a Malém náměstí stojí řada měšťanských domů; na Starém náměstí najdete mariánský morový sloup z roku 1685 a dvě kamenné kašny ze 17. století. Bývalý klášter piaristů dnes chátrá. Z dalších staveb stojí za zhlédnutí pohřební kaple Sasko-Lauenburských, kaple sv. Floriána (dnes památník obětí první světové války) a kaple Panny Marie Einsiedelnské, která vznikla v letech 1709–1710 jako kopie poutní kaple ve švýcarském Einsiedelnu. Dominantou Mírového náměstí a novější části města je Dům kultury, příklad klasicizující architektury padesátých let minulého století. Byl postaven v letech 1954–1955 podle projektu Jaroslava Krauze a Josefa Sedláčka. První z autorů navrhl rovněž zajímavou budovu mateřské školy, postavenou v letech 1953–1954 (Krušnohorská 766). 

Velichov
Z někdejší tvrze na pravém břehu Ohře se zachovalo jen kruhové tvrziště s valy a příkopy. V letech 1747–1755 v obci vystavěl císařský rada Jan František Hessler pozdně barokní zámeček, znehodnocený při pozdějších přestavbách. Novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie vznikl v letech 1892–1897. 

Skalky skřítků
Z Kyselky se můžete vydat jižním směrem po červené a pak žluté značce vedoucí k pozoruhodné geologické lokalitě, chráněné jako přírodní památka. Ve skalní stěně tu můžete spatřit asi šedesát válcových dutin o průměru od několika centimetrů do 1,5 metru a hloubce až 5 metrů. O jejich vzniku existuje řada vědeckých hypotéz – podle jedné vznikly dutiny zvětráním kmenů stromů ve vulkanických sedimentech. Zdejší pověst však praví, že se jedná o příbytky skřítků, což se odrazilo i v názvu místa. 

Šemnická skála
Z odbočky ke Skalkám skřítků můžete po červené turistické značce pokračovat až k Šemnické skále. Strmý znělcový vrch s původním smíšeným lesem, typickou květenou a krásným výhledem je chráněn jako přírodní památka. 

Praktické informace
Infocentrum
Mírové nám. 733 363 01 Ostrov tel.: 353 800 511
e-mail: ic@dk-ostrov.cz
www.dk-ostrov.cz

Radošovský most a věž kostela sv. Václava.
03_12_01

Konstrukce krytého mostu je stejná jako ve středověku
03_12_02